Převzaté texty nevyjadřují názor ministerstva spravedlnosti ČR.
Související články k rodinnému právu
Konkrétní změny
Informační brožura
Zde si můžete stáhnout informační brožuru k rodinnému právu, kterou vydalo Ministerstvo spravedlnosti ČR:
Brožura k rodinnému právu ke stažení (945.9 kB, Adobe Acrobat dokument)
Pěstounská péče
Pěstounská péče je osobní péčí o dítě třetí osobou. Účelem pěstounské péče není přijetí cizího dítěte za své jako v případě osvojení, kdy dochází ke změně statusu dítěte.
Zprostředkování svěření dítěte do pěstounské péče v České republice zajišťují v současnosti krajské úřady a ministerstvo ((§ 20 odst. 2 a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.).
Děti svěřené do pěstounské péče zpravidla své rodiče znají a předpokládá se tedy i styk rodiče s dítětem. Pěstounská péče by měla být vnímána spíše jako dočasná péče.
Soud může pěstounskou péči vymezit na dobu určitou (například po dobu pobytu rodiče v léčebně), ale i neurčitou. Pěstounská péče tak může řešit nastalé krize v rodině atd. Rodiče mohou děti dle § 959 odst. 2 NOZ požadovat i zpět (to je v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva: Kutzner proti SRN).
Upřednostňuje se osobní péče o dítě příbuzným nebo osobou blízkou. Pěstounská péče má přednost před péčí o dítě v ústavech nebo v jiných zařízeních ústavního typu.
Osvojení zletilého jako nový institut NOZ
Osvojení zletilého je významné především z hlediska dědění, kdy osvojenec dědí v první zákonné třídě dědiců a zároveň nevstupuje v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám.
O osvojení rozhodne (§ 796 odst. 2 NOZ) soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit. K návrhu se zletilý připojí. Osvojení má právní následky pro osvojencovy potomky jen pokud se narodili později.
Osvojenec si ponechává své dosavadní příjmení, ale se souhlasem osvojitele může k svému příjmení připojit i příjmení osvojitele.
Má-li již osvojenec nebo osvojitel připojované příjmení, nemůže dojít připojením příjmení na základě osvojení k jeho ztrojení.
| Osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého | Osvojení zletilého, které není obdobou osvojení nezletilého |
|---|---|
|
Zletilého lze osvojit, jestliže:
Dnes by mohly být společně osvojeny pouze nezletilé děti, nikoli jejich dospělí sourozenci, což by vedlo k rozdělení rodiny. |
K osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého bude docházet výjimečně. Osvojovat si zletilého budou často osoby, které nemají potomky (pokrevní nebo právní), nemají pokračovatele ve svém díle nebo jimž jejich potomci neposkytují náležitou pomoc v nemoci nebo ve stáří, jsou nedosažitelní, pobývají neznámo kde atd. |
Osvojení nezletilého
Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní (statusová změna) za účelem vzniku nové rodiny pro nezletilé dítě. O této statusové změně rozhoduje na návrh soud. Osvojení je nově vnímáno jako forma rodičovství, nikoli jako náhradní péče o dítě.
| Úprava v NOZ | Současná právní úprava |
|---|---|
|
Osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem. (§ 799 odst. 1 NOZ) |
Osvojiteli se mohou stát pouze fyzické osoby, které zaručují způsobem svého života, že osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti. (§ 64 odst. 1 ZOR) Osvojitelem nemůže být ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům. (§ 64 odst. 2 ZOR) |
|
Mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, až na výjimky ne menší než šestnáct let. (§ 803 NOZ) |
Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl. (§ 65 odst. ZOR) |
|
Bylo-li osvojeno dítě, které je rodičem, vztahují se účinky osvojení i na jeho dítě. |
ZOR toto výslovně neupravuje. |
|
Dosáhlo-li osvojované dítě alespoň dvanácti let, je k osvojení třeba také jeho souhlasu. (§ 806 odst. 1 NOZ) |
Je-li toto dítě schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu, ledaže by tím byl zmařen účel osvojení. (§ 67 odst. 1 ZOR) |
|
Rodič, který nedosáhl věku šestnácti let, nemůže dát souhlas k osvojení. (§ 811 odst. 1 NOZ) |
K osvojení je třeba souhlasu rodiče, i když je nezletilý. (§ 67 odst. 2 ZOR) |
| Preadopční péče osvojitele o osvojované dítě neskončí dříve než uplynutím šesti měsíců. | Před rozhodnutím soudu o osvojení musí být dítě nejméně po dobu tří měsíců v péči budoucího osvojitele. |
|
Osvojitel je povinen osvojence informovat o tom, že byl osvojen, a to nejpozději do zahájení školní docházky. (§ 836 NOZ) |
ZOR toto neupravuje. |
|
Možnost požádat soud o utajení osvojení a jeho okolností před rodinou původu dítěte. (§ 837 odst. 1 NOZ) |
ZOR toto neupravuje. |
|
Jakmile osvojenec nabude svéprávnosti, má právo seznámit se s obsahem spisu, který byl o jeho osvojení veden. (§ 838 NOZ) |
ZOR toto neupravuje. |
| Pokud osvojenec nesouhlasí se změnou příjmení, rozhodne soud, že osvojenec bude ke svému příjmení připojovat příjmení osvojitele. (§ 835 odst. 2 NOZ) | Osvojenec bude mít příjmení osvojitele. (§ 71 ZOR) |
| Soud může podle okolností případu i bez návrhu nařídit dohled nad úspěšností osvojení. (§ 839 NOZ) | ZOR toto neupravuje. |
| Osvojení nelze zrušit po uplynutí tří let od rozhodnutí o osvojení. To neplatí, je-li osvojení v rozporu se zákonem. (§ 840 odst. 2 NOZ) Je-li to v souladu se zájmy dítěte, může soud na návrh osvojitele rozhodnout i před uplynutím doby tří let od rozhodnutí o osvojení, že je osvojení nezrušitelné. (§ 844 NOZ) | Osvojení, vyjma osvojení nezrušitelného, může soud zrušit jen z důležitých důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele. (§ 73 odst. 1 ZOR) Osvojení může být provedeno také tak, že je nelze zrušit. (§ 74 odst. 1 ZOR) Nezrušitelné osvojení lze aplikovat jen v případě, je-li dítě starší jednoho roku. (§ 75 ZOR) |
Osvojení
NOZ se vydal cestou posílení ochrany osvojovaného dítěte a zdůraznění jeho zájmů v celém procesu osvojení, posílením ochrany práv rodičů dítěte, ale i dalších blízkých příbuzných dítěte.
NOZ se navrací k úpravě institutu osvojení zletilé osoby, který byl u nás znám do roku 1949.
Osvojenec – člověk, který má být osvojen. Osvojitel – fyzická osoba, která člověka osvojuje.
Popření otcovství
Podle dosavadní právní úpravy (§ 57 odst. 1 ZOR) může manžel do šesti měsíců ode dne, kdy mu vzniknou důvodné pochybnosti o tom, že je otcem dítěte, popřít u soudu otcovství. Nejpozději však může popřít otcovství do tří let od narození dítěte.
Podle úpravy NOZ se prodlužuje lhůta k popření otcovství. Manžel může popřít u soudu své otcovství do šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o pochybnostech, že je otcem dítěte, které se narodilo jeho manželce. Popřít své otcovství u soudu může však nejpozději do šesti let od narození dítěte.
Délka popěrné lhůty stanovená NOZ je v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva: Rasmussen proti Dánsku a vychází i z délky popěrných lhůt stanovených v některých zahraničních právních úpravách (na Slovensku tři roky, ve Francii pět a deset let).
Ve výjimečných případech může dojít k popření otcovství i poté, co již uběhly lhůty pro popření otcovství (§ 792 NOZ). Zásadní změna spočívá v tom, že NOZ upouští od zasahování nejvyššího státního zástupce, napříště bude v této věci rozhodovat soud.
Styk dítěte s osobou blízkou
Pokud má dítě k osobám příbuzným či společensky blízkým dlouhodobý citový vztah, pak mají tyto osoby právo se s dítětem stýkat.
Tyto osoby, jakož i dítě, mají právo domáhat se naplnění svého práva u soudu.
Rozvedená matka má syna s manželem z prvního manželství. Po rozvodu si najde nového muže, za kterého se po delší známosti provdá. Druhý manžel si velmi oblíbí jejího syna, chodí spolu na fotbal a všestranně si rozumí. Po deseti letech společného soužití si muž najde mladší atraktivnější ženu a s manželkou se rozvedou. Protože rozvedená manželka na bývalého manžela zanevřela, neumožňuje bývalému manželovi stýkat se s jejím synem. To však bývalého manžela velmi mrzí a rád by tuto situaci vyřešil. Bývalý manžel má právo se i po rozvodu stýkat se synem své bývalé manželky.
Vychovává-li matka dítě sama a pomáhá jí v tom sestra, k níž má dítě hluboký citový vztah, pak má sestra právo se s dítětem stýkat i poté, co již nemají se sestrou vřelý vztah a sestra jí v tom brání.
Příbuzenství a švagrovství
Příbuzenství je vztah osob založený na pokrevním poutu, nebo vzniklý osvojením (§ 771 NOZ).
NOZ navrací pojem švagrovství, které naše soukromé právo znalo do roku 1964. Švagrovství je poměr obdobný příbuzenství. Vznik švagrovství je vázán na vznik manželství (nikoli např. registrovaného partnerství). Zánikem manželství švagrovství nezaniká v případě, že manželství zaniklo smrtí jednoho z manželů.
NOZ podrobněji upravuje vzájemná práva a povinnosti mezi rodiči a dětmi, které jsou založeny na rodičovské odpovědnosti.
- Právo dítěte stýkat se s druhým rodičem (§ 888 NOZ), pokud soud takový styk neomezí nebo nezakáže. Soud může určit podmínky styku (místo, kde k němu má dojít nebo určit osoby, které se mohou nebo nemohou styku účastnit).
- Povinnost rodičů vzájemně si sdělovat vše, co se týká dítěte a jeho zájmů (§ 890 NOZ).
- Povinnost a právo rodičů pečovat a spravovat jmění dítěte. Peněžní prostředky nesloužící ke krytí výdajů souvisících s majetkem dítěte musí rodiče bezpečně uložit (§ 896 odst. 1 NOZ).
spravuje