Úpravy v NOZ

Obecně o soukromém právu

Soukromé právo zahrnuje práva a povinnosti vznikající ze vzájemného styku osob sobě rovných a z jejich vůle. Rozdílně od veřejného práva, které se týká organizace státu a uplatňování veřejné moci, vzniká soukromé právo v privátní sféře, „zezdola“. Jeho hlavním zdrojem není zákon, ale svobodná vůle odrážející se zejména ve smlouvě.

Nový občanský zákoník otevírá co nejširší rámec svobodné iniciativě jednotlivce a jeho právu uspořádat si soukromý život podle svého a usilovat o vlastní štěstí. Většina jeho ustanovení je dispozitivních. Platí tedy, že se použijí, neprojeví-li strany jinou vůli. Vůle je obecně omezena hledisky dobrých mravů, veřejného pořádku a postavení osob (včetně práva na ochranu osobnosti).

Dobrým mravům odporuje poskytnutí úvěru za výrazně nepřiměřený úrok.

Smlouva, kterou se člověk vzdá svéprávnosti, je v rozporu s právem týkajícím se postavení osob.

Právo soukromé a veřejné

Soukromé právo se týká styku soukromých osob a veřejné právo styku jednotlivce s orgány veřejné moci. Obě oblasti právního řádu se prolínají, přesto zůstávají zásadně odděleny. Jejich uplatňování sleduje různý účel (§ 1). Při rozhodování podle veřejného práva je podstatný veřejný zájem, v soukromém právu je podstatný soukromý zájem.

Veřejnému zájmu může odpovídat zrušení nevyužívané parkovací plochy v sousedství klidné vilové čtvrti a povolení stavby užitečného, ale hlučného zařízení (letiště, továrny, autobusového nádraží) na tomto místě. Zároveň takové opatření vede k poklesu cen nemovitostí v sousedství, změna situace povede k snížení nájmů apod. Dotčení vlastníci se sice nemohou domoci, aby zařízení bylo odstraněno, ale náleží jim finanční kompenzace.

Zásadně platí, že rozpor s právem veřejným nemusí znamenat rozpor s právem soukromým a naopak.

Smlouva o nájmu bytu, vztahující se k prostoru funkčně odpovídajícímu běžným požadavkům na byt, nemá být neplatná jen proto, že prostor byl ve stavebním řízení určen k užívání jako nebytový prostor (podle současné právní úpravy smlouva neplatná je a nájemce není chráněn).

Zásady soukromého práva

Soukromé právo nestojí jen na psaném textu zákona, ale vyvěrá i z obecných zásad, z nichž některé jsou psané, jiné nepsané. Nejvýznamnější jsou: chovat se poctivě (v souladu s dobrými mravy), nikomu bezdůvodně neškodit, a dát každému, co mu patří. S tím souvisí ochrana dobré víry, která se u každého předpokládá (nedostatek dobré víry musí být dokázán). V soukromém styku má každý právo očekávat od jiných, že se budou chovat jako lidé s rozumem průměrného člověka.

Při chůzi po chodníku mohu očekávat, že se chodec přede mnou zastaví u výkladní skříně, ale nemohu předvídat, že chodec za mnou mi podtrhne nohu.

Podstatné je též hledisko běžné opatrnosti, nikoli přehnané úzkostlivosti. Přihlásí-li se však někdo k určitému povolání (automechanik) nebo stavu (student lékařské fakulty), je důvod předpokládat, že vykazuje znalosti a dovednosti spojené s takovým povoláním nebo stavem. To nemá význam jen při plnění smluv uzavíraných s profesionály, ale i v jiných souvislostech, např. při poskytnutí rady, odborné pomoci atd. (§ 5).

Zásady soukromého práva navazují na ústavní principy (§ 2 odst. 1) a sledují důraz na hodnotové hledisko, které má přednost před hlediskem formálním. Výklad a použití právního předpisu nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění (§ 2 odst. 3).

Státní organizace navrhne občanovi se základním vzděláním, aby jí převedl pozemek vedle jejího areálu s tím, že ze svého vlastnictví oddělí a jemu převede stejně velkou část svého pozemku přiléhající k druhé straně občanova domu. Občan souhlasí. Státní organizace s občanem uzavře smlouvu o převodu jeho pozemku. Současně nechá vyhotovit geometrický plán oddělující příslušnou část jejího pozemku a navrhne zápis změny vlastnických práv do evidence nemovitostí, ale s občanem na jeho nový pozemek opomene uzavřít smlouvu písemně. Přesto státní orgán zapisující vlastnická práva k nemovitostem návrhu vyhoví a změnu vlastnictví k oběma pozemkům zapíše. Občan je v dobré víře, že geometrický plán a návrh stačí, tím spíš, že transakce proběhla ve státní režii. Po sedmi letech stát žaluje, že je stále vlastníkem převedeného pozemku, protože převodní smlouva neměla písemnou formu. Dnes soud žalobě vyhoví. Nová úprava bezduchému formalismu brání.

Význam nového občanského zákoníku

Soukromé právo sice klade důraz na projev soukromé vůle a smlouvu a dává jim co možná přednost. Jeho ustanovení dávají návod k racionálnímu jednání a ulehčují soukromý styk. To platí i pro občanský zákoník, který zároveň sleduje, převážně kogentními ustanoveními, snahu o zachování určitého řádu. Zejména se to týká práv jednotlivce působících vůči všem (typicky např. vymezením obsahu vlastnického práva nebo stanovením, jak se toto nabývá a pozbývá) a také ochrany slabšího (nezletilého, člověka v tíživé situaci, ale i laika ve styku s profesionálem, nájemce bytu apod.).

Občanský zákoník vytváří obecný základ soukromého práva (§ 9). To je dáno třemi základními funkcemi:

1. Občanským zákoníkem se řídí všechna soukromá práva i povinnosti osob, nejsou-li upraveny ve zvláštních zákonech.

2. Občanský zákoník shrnuje ustanovení o osobním stavu osob (tzv. statusové otázky). Stanoví, jaké právní následky má početí a narození člověka, jeho smrt, kdy člověk nabývá svéprávnosti, za jakých podmínek ho lze ve svéprávnosti omezit, jak vzniká a zaniká manželství, jak vznikají, mění se či zanikají právnické osoby. Právě tím, že kodifikuje statusové otázky, plní občanský zákoník funkci kodexu.

3. Občanský zákoník je kodexem i proto, že látku soukromého práva systematicky shrnuje do systému nejdůležitějších právních zařízení (institutů) týkajících se soukromého života. Nejdůležitější jsou rodina, vlastnictví a smlouvy.

Výklad ustanovení zákona

I pro výklad ustanovení občanského zákoníku platí obecné zásady. Kromě toho je třeba pamatovat, že pro určité situace může výslovná úprava chybět jak v občanském zákoníku, tak i ve zvláštních právních předpisech. Pak se takový právní případ posoudí podle analogie (obdoby), tedy podle ustanovení, které je danému případu nejbližší (§ 10 odst. 1).

Je-li stav nouze, musí vlastník strpět použití své věci v nezbytném rozsahu, na nezbytnou dobu a za náhradu. Stejná omezení však musí v takovém případě strpět například i nájemce budovy, třebaže zákon o nájemci výslovně nic neuvádí.

Mohou však nastat i zcela mimořádné případy, které nebude možné posoudit ani podle této metody. Mohou nastat také situace vůbec nepředvídatelné, vyvolané vývojem medicíny, techniky, přírodních věd, objevy apod. Ani v takových případech soudce nesmí odmítnout rozhodnutí, šlo by o odepření spravedlnosti. Proto se soudci umožňuje, aby v takových případech rozhodl podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž NOZ spočívá, a to tak, aby se dospělo k dobrému uspořádání práv a povinností (§10 odst. 2).

Přestože naše zákony zakazují klonování lidských bytostí, nelze vyloučit, že k tomu dojde, nebo že k nám taková bytost bude dovezena. Pak by bylo nutné rozhodnout, má-li vůbec právní osobnost a řadu dalších otázek, třebaže na jejich řešení zákon nepamatuje.

Ochrana soukromých práv

K ochraně soukromých práv jsou povolány orgány vykonávající veřejnou moc, především soudy (§ 12). Výjimkou je případ svépomoci. Zasahuje-li totiž někdo do mého práva bezprostředně, mohu se bránit způsobem, který se jeví přiměřený situaci (§ 14).

Nový občanský zákoník dále doplňuje některá dílčí pravidla, např. ohledně předvídatelnosti rozhodnutí (§ 13). Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut, a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení této odchylky.