Převzaté texty nevyjadřují názor ministerstva spravedlnosti ČR.

Související články k náhradě újmy

Konktrétní změny

Informační brožura

Zde si můžete stáhnout informační brožuru k náhradě újmy a bezdůvodnému obohacení, kterou vydalo Ministerstvo spravedlnosti ČR:

 Brožura k náhradě újmy a bezdůvodnému obohacení ke stažení (896.6 kB, Adobe Acrobat dokument)

Bezdůvodné obohacení

Současný OZ definuje bezdůvodné obohacení jako majetkový prospěch bez právního důvodu. NOZ tuto definici mírně upravuje, když namísto „bez právního důvodu" hovoří o obohacení bez „spravedlivého důvodu" (§ 2991).

Cílem je přitom upozornit na skutečnost, že ne každý případ obohacení, u kterého nelze dovodit právní důvod, je nutné považovat za bezdůvodné obohacení.

Pokud dostane číšník spropitné, je to možné považovat za obohacení bez právního důvodu, jistě však ne za obohacení bez spravedlivého důvodu.

Platí zásada, že ten, kdo se bezdůvodně obohatil, by měl ochuzenému veškerý majetkový prospěch vrátit.

Současný OZ v této souvislosti příliš nerozlišuje, zda se jedná o obohaceného v dobré či zlé víře, tedy zda obohacený věděl, že na plnění nemá spravedlivý nárok. I poctivý obohacený tak musí vydat (popř. nahradit) veškerý prospěch, který nabyl, a to bez ohledu na fakt, zda tímto prospěchem stále disponuje.

NOZ toto pravidlo pozměňuje, když uvádí, že poctivý obohacený musí vrátit prospěch pouze do té míry, v jaké jeho obohacení trvá v době, kdy ho o vrácení požádá ochuzený (§ 3000).

Pokud návštěvníkovi hotelu poskytují v průběhu pobytu omylem zdarma stravu a on se zároveň domnívá, že je zahrnuta v ceně pobytu, nebude mít hotel dle NOZ nárok požadovat dodatečně uhrazení stravy. Za současné právní úpravy by však tento nárok zřejmě měl.

Mezi dalšími změnami právní úpravy bezdůvodného obohacení lze vyzdvihnout zejména:

• Bezdůvodné obohacení se nehradí, obohatil-li někdo jiného, ač věděl, že k tomu nebyl povinen.
• Co bylo plněno za účelem zakázaným či nemožným, se nevrací.
•  I ten, kdo užívá věc, kterou neplatně koupil, musí poskytnout náhradu za její užívání.
• Při náhradě bezdůvodného obohacení lze namísto obvyklé ceny vycházet z ceny, kterou si strany sjednaly.

Újma za narušení dovolené

Dny dovolené představují pro většinu lidí důležitý zdroj energie potřebné pro zbytek pracovního roku. Pokud se jí lidé rozhodnou trávit v péči cestovní kanceláře, nastává otázka, jakým způsobem má být řešena kompenzace v případě, že cestovní kancelář nedostojí svým slibům a svým klientům dovolenou zmaří.

NOZ pro tyto případy po vzoru dalších členských států EU (v rámci transpozice směrnice) zavádí institut tzv. újmy za narušení dovolené.

Pokud napříště cestovní kancelář například nedopraví své klienty do požadovaného letoviska, budou po ní moci požadovat nejenom navrácení ceny zájezdu ale i náhradu újmy za narušení dovolené, tedy určitou formu nemajetkové újmy (§ 2543).

Náhrada této újmy by měla být hrazena zejména v případech, kdy je zájezd zcela zmařen nebo podstatně zkrácen. Například pokud rekreanti uvízli několik dní na letišti nebo byli ubytováni v nevyhovujícím hotelu.

Neměla by naopak dopadat na banální případy, jako například hodinové zpoždění letu. Stejně tak nebudou cestovní kanceláře povinny hradit újmu vzniklou v důsledku mimořádných situací, které nemohly předpokládat (nepřízeň počasí, požár apod.).

Výše náhrady

Konkrétní výše náhrady bude vždy posuzována podle míry porušení smluvních podmínek ze strany cestovní kanceláře. Zohledněny by přitom měly být i další okolnosti zájezdu jako například jeho cena, účel či osobní význam pro rekreanta.

Jinou výši náhrady tak zajisté bude mít zmaření třídenního zájezdu do Krkonoš pro jednu osobu, než několikatýdenního zahraničního zájezdu, na který se celá rodina chystala několik let.

Škoda z provozní činnosti

Podle současného OZ ten, kdo vykonává provozní činnost (má např. prodejnu, řemeslnou dílnu či je elektrikářem na živnostenský list), podléhá velice přísným měřítkům. Je například za určitých okolností povinen hradit i takovou škodu, kterou nezavinil a které ani nemohl předejít.

Elektrikář-živnostník opravuje elektrický rozvod. Přestože vynaložil náležitou odbornou péči, dojde – vzhledem k nepředvídatelně špatnému stavu sítě – ke zničení desítek elektrických spotřebičů v okolí.

NOZ, v souladu se západoevropskými vzory, již „netrestá" bez rozdílu všechny osoby, jejichž provozní činnost vedla ke vzniku neodvratné škody. Tyto osoby se povinnosti nahradit škodu vzniklou z provozní činnosti totiž mohou zprostit, pokud prokáží, že vynaložily „veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo" (§ 2924).

To ale neznamená, že by NOZ neúměrně stranil provozovatelům na úkor poškozených. Ve svém textu zákoník vymezuje druh provozů tzv. zvláště nebezpečných (§ 2925), tedy provozů, které ze své povahy vyvolávají vysoké riziko vzniku škody, a to i při vynaložení řádné či dokonce veškeré možné péče (chemická továrna, sklad výbušnin apod.). V případě těchto provozů stanoví NOZ podstatně přísnější pravidla, když jejich provozovatel je povinen hradit škodu (chemické látky např. uniknou do okolí, výbušniny explodují apod.) bez ohledu na to, zda vynaložil veškerou možnou péči.

NOZ nově také reflektuje i fakt, že v případě škod způsobených provozem zvláště nebezpečným lze jen obtížně prokazovat příčinnou souvislost.

V továrně došlo k havárii a do jejího okolí tak unikly nebezpečné látky. Následně se v okolí zvýšil úhyn lesního porostu z 15% na 30% na hektar. Z toho lze usoudit (s mírnou dávkou zjednodušení), že pokud v okolí došlo k nějakému úhynu porostu, exituje 50% pravděpodobnost, že to bylo způsobeno uvedenou havárií.

Podle nynějšího OZ by vlastník lesa, který byl poškozen, neobdržel žádnou náhradu, neboť nebylo bezpečně prokázáno, že k úhynu došlo v důsledku průmyslové havárie. Naproti tomu, podle NOZ by vlastník lesa náhradu obdržel, a to v míře, která odpovídá pravděpodobnosti, že škoda vznikla právě v důsledku průmyslové havárie, tedy ve výši 50% z celkové škody (§ 2925).

Náhrada za ublížení na zdraví a usmrcení

Kdo způsobí jinému ublížení na zdraví (zlomeninu, zranění vedoucí k amputaci končetiny, ochrnutí apod.) je povinen poskytnout mu (peněžitou) náhradu.

Stejně tak ten, kdo usmrtí člověka, je povinen (peněžně) odškodnit pozůstalé (manžela, děti, rodiče a další osoby, které byly usmrcenému blízké).

Podle současného OZ určují peněžní náhradu za ublížení na zdraví i za usmrcení blízké osoby tabulky. Podle nich činí náhrada za ochrnutí na všechny čtyři končetiny (kvadruplegii) maximálně 360.000 Kč (tj. pouhých 15 průměrných platů); ztratí-li muž do 45 let obě varlata, obdrží 144 tis. Kč; (uvedené částky lze zvýšit, avšak jen ve zvlášť výjimečných případech). V případě usmrcení blízké osoby činí náhrada např. pozůstalému manželovi pouze 240.000 Kč.

NOZ již žádné tabulky neobsahuje a neomezuje soudce v tom, aby určil spravedlivou náhradu po zohlednění veškerých okolnosti případu.

Po přijetí návrhu tedy soudy přestanou vycházet z příliš nízkých částek určených vyhláškou. Navíc budou moci lépe přizpůsobit výši náhrady relevantním okolnostem a rozlišovat např., zda k amputaci končetiny došlo u vědce, anebo talentovaného sportovce; zda pozůstalý manžel, který má být odškodněn, s manželkou již nežil patnáct let, anebo s ní naopak měl velmi blízký celoživotní vztah apod.

Náhrada za poškození věci

Podle současného OZ odpovídá náhrada za zničenou část věci ceně opravy. Od ceny opravy se však zpravidla odečítá částka odpovídající zhodnocení věci její opravou oproti původnímu stavu – tedy částka odpovídající skutečnosti, že nová součást je cennější než ta nahrazovaná.

Vlastník předal autoopravně svůj automobil, aby provedla celkovou prohlídku. Do automobilu, garážovaného v autoopravně, vnikli hlodavci a prokousali jeho sedadla. Cena opravy (tj. nových sedadel) sice činí 60 tis. Kč; zničená sedadla však měla (v důsledku stáří a opotřebení) cenu jen 40 tis. Kč.

Za této situace plyne z OZ následující řešení: Hradí-li autobazar škodu v penězích, poskytne vlastníku jen 40 tis. Kč (cenu zničených sedadel), ačkoli vlastník musí vynaložit celých 60 tis. Kč (cenu nových sedadel). Obdobně, hradí-li se škoda uvedením do předešlého stavu, tedy autoopravna zakoupí nová sedadla (v ceně 60 tis. Kč), musí jí poškozený doplatit 20 tis. Kč.

Naproti tomu, NOZ je k poškozenému vlastníkovi vstřícnější: „Při určení výše škody [...] zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit." (§ 2969). Jinými slovy, soud již nemůže opomíjet, že k obnovení možnosti užívat automobil, je nutno zakoupit nová sedadla, tedy vynaložit 60. tis. Kč, když starší a opotřebená sedadla (v ceně 40 tis. Kč) již nelze rozumně sehnat.

Úmyslné či jinak zavrženíhodné poškození věci

Podle současného OZ se „při určení výše škody na věci ... vychází z [tržní] ceny v době poškození". Výši náhrady neovlivní, že věc byla zničena úmyslně, či že pro poškozeného měla zvláštní, vyšší než tržní hodnotu.

Vandal při vloupání úmyslně zničí fotografii zemřelé matky, jedinou, kterou poškozený má a pečlivě střeží.

Opilý násilník popadne milovaného psa cizí rodiny a před jejími zraky jej brutálně utýrá.

NOZ postavení poškozeného posiluje, když stanoví: „Poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti, nahradí poškozenému cenu zvláštní obliby." (§ 296). V první příkladu úmyslně zničené matčiny fotografie se tedy poškozenému poskytne peněžitá náhrada odpovídající nikoli tržní ceně fotografie, nýbrž takové ceně, jakou fotografie měla pro samotného poškozeného. Tak může v uvedeném příkladě z okolností a důkazů vyplynout, že pro poškozeného měla fotografie cenu několika desítek tisíc, byť její tržní hodnota byla nulová.

Dále NOZ obsahuje zvláštní ustanovení pro případ, že škoda byla způsobena z pohnutky zvláště zavrženíhodné či z jiného kvalifikovaného důvodu (§ 2971).

V takovém případě se všem, kteří takovou škodu důvodně pociťují jako jinak neodčinitelné osobní neštěstí, nahradí nejen újma majetková (cena zničené věci), ale i nemajetková (duševní). Jinými slovy, v druhém příkladu (brutálně utýraného psa) nahradí škůdce nejen jeho cenu, jakož i cenu zvláštního citového vztahu k němu, ale navíc odškodní i způsobený psychický otřes (trestní odpovědnost pachatele tím není dotčena).

Smluvní omezení povinnosti k náhradě škody a nemajetkové újmy

Současný OZ neumožňuje, aby se osoba vzdala práva, které jí má vzniknout teprve v budoucnu. Nelze se tedy dopředu vzdát ani práva na náhradu škody či nemajetkové újmy.

Pokud někdo žádá na druhém, aby mu na zahradě porazil strom, ale ten to z obavy ze vzniku škody odmítá, nemohou se tyto strany dohodnout na vyloučení budoucí možnosti požadovat náhradu škody, pokud by při kácení k nějaké došlo.

NOZ v souvislosti s celkovým zvyšováním smluvní volnosti takový typ dohod již nezakazuje.

Smluvní limitace náhrady újmy však nebude neomezená. Například nebude možné vyloučit povinnost nahradit újmu způsobenou úmyslně či z hrubé nedbalosti.

Přihlížet se nebude ani k ujednáním, která předem omezí práva spotřebitele či jiné slabší strany na náhradu újmy (§ 2898). Možné samozřejmě nebude ani, aby se někdo vzdal práva na náhradu újmy způsobené na svých přirozených právech (například zdraví či životě).

Oznámení

V praxi vzbuzuje relativně často problémy otázka, jaký význam má oznámení, kterým škůdce ostatní preventivně varuje před možností vzniku újmy.

NOZ výslovně uvádí, že takové oznámení automaticky nevylučuje povinnost škůdce uhradit vzniklou újmu. Nicméně dodává, že toto oznámení je možné považovat za varování před nebezpečím (§ 2896). Vliv na výsledné určení povinnosti hradit škodu tedy může být nepřímý, například s ohledem na posuzování zavinění.

Pokud na svůj pozemek umístí majitel ceduli s textem „Nebezpečí úrazu", nezbaví ho to povinnosti nahradit újmu, která vlivem špatného stavu pozemku vznikne procházející osobě. Umístění cedule však může mít vliv například na posouzení, zda se chodec sám nechoval nedbale a nepodílel se tak na vzniklé újmě i sám.

Okolnosti vylučující protiprávnost

Nutná obrana

V některých případech dochází k situacím, kdy sice určitá osoba újmu prokazatelně způsobila, nicméně bylo by zcela nevhodné po ní požadovat její náhradu. Typickým příkladem je újma způsobená při nutné obraně.

Pokud někdo někoho fyzicky napadne a ten mu v obraně rozbije hodinky, útočník nemá právo požadovat náhradu škody.

Toto pravidlo však neplatí absolutně. Vyloučení povinnosti hradit škodu například nenastane, pokud je obrana zjevně nepřiměřená (§ 2905).

Krajní nouze

Obdobná situace nastává, pokud někdo způsobí újmu v krajní nouzi. Za tu jsou považovány mimořádné situace, při kterých dochází k přímému ohrožení života či majetku.

Pokud někdo při hašení požáru ve svém bytě vytopí i sousední byty, nebude povinen hradit takto způsobenou škodu.

Ani toto pravidlo však neplatí bezezbytku. Neuplatní se například, pokud by uvedená osoba vyvolala požár sama nebo měla zjevně možnost nebezpečí zažehnat šetrnějšími způsoby (§ 2906).

Omluvitelné vzrušení mysli

Pro toho, kdo se ocitá v krajní nouzi, nebo je nucen se bránit, je zpravidla velice obtížné určit, jak intenzivnímu nebezpečí skutečně čelí.

NOZ z tohoto důvodu výslovně uvádí, že při posuzování jednotlivých případů krajní nouze a nutné obrany je třeba přihlédnout k tzv. omluvitelnému vzrušení mysli (§ 2907).

Pokud osoba při hašení požáru vytopí okolní byty, ačkoli by stačilo oheň udusit přikrývkou, lze toto jednání za určitých okolností omluvit strachem osoby, tedy jejím omluvitelným vzrušením mysli.