Nadace na ochranu zvířat se obrátila na veřejnost i politiky s tvrzením, že návrh nového občanského zákoníku povede ke kolapsu útulků, že se ulicemi budou pohybovat smečky potulných psů a koček. Lze říci jediné: není to pravda!

I návrh občanského zákoníku vychází z toho, že primární povinnost starat se o nalezená zvířata má obec. To platí bez ohledu, zda obec nabude vlastnické právo ke zvířeti. Nic se též nemění na povinnosti nést náklady spojené s péčí o nalezené zvíře. Obec má podle nového i podle stávajícího zákona rozhodnout, komu bude nalezené zvíře dočasně svěřeno. Je logické, že často zvolí právě útulek pro nalezená zvířata. Ten však toto zvíře přijímá jen se svým souhlasem, což nový zákon stanoví výslovně.

Dohodne-li se útulek s obcí na odměně, je to jeho věc. Zákon tomu nijak nebrání, je to jen na dohodě útulku s obcí. Tento přístup je vlastní současné úpravě a nový občanský zákoník na ní nic nemění. Není tedy pravda, že obce již nebudou mít povinnost starat se o nalezená zvířata.

V několika aspektech se však nová úprava od stávající odchyluje, a to vždy s cílem chránit zvíře jako živého tvora. Změna například nastává v postavení osoby, která zvíře nalezla. V každém případě musí nález ohlásit obci. Pokud má nálezce sám o nalezené zvíře zájem, stane se sám jeho vlastníkem. Lze tak říci, že je prvním zájemcem v pořadí. Vzhledem k tomu, že se aktivně podílel na záchraně zvířete, lze spíše předpokládat, že se o ně bude řádně starat.

Další odchylka od dosavadní úpravy je odůvodněna cílem, aby zvířata nezůstávala dlouho bez pána. Dosavadní stav je takový, že pro zvířata platí obecná pravidla o ztracených věcech. Platí, že nalezenou věc (i zvíře) je třeba předat obci. Pokud se o nalezené zvíře nikdo do šesti měsíců nepřihlásí, stává se obec jeho vlastníkem. Po tuto dobu tak obec ani útulek jako nevlastníci nemohou např. darovat nalezené zvíře novému zájemci. Je zřejmé, že tato úprava není vyhovující. Je nezbytné chránit nejen dosavadního vlastníka zvířete, ale i zvíře samo. Proto byla stanovena kratší lhůta dvou měsíců, po jejímž uplynutí již může útulek zvíře převést na zájemce a poskytnout mu tak nový domov, podotýkám – že aniž by se sám stal jeho vlastníkem. Je to jistě lepší, než aby bylo zvíře dále zamčeno v zamřížovaném kotci.

Návrh tedy nezpůsobí kolaps útulků ani vraždění potulných psů a koček, právě naopak. Umožní rychlejší nalezení nového domova pro zvířata. Věřím, že mylný výklad nových ustanovení je pouhým nedorozuměním a že právě možnost relativně rychlého opuštění útulku není to, co vyvolalo zmíněnou mediální kampaň.

O autorovi: Filip Melzer (Autor je náměstek ministra spravedlnosti)