Soudci brněnského Nejvyššího soudu se rozhodli „přepsat“ jedno ustanovení nového občanského zákoníku. Alespoň tak si vykládají někteří právníci usnesení 29 Cdo 3919/2014. V něm soudci občanskoprávního kolegia Petr Šuk, Filip Cileček a David Bokr tvrdí, že je-li plná moc udělovaná k právnímu jednání, které musímít formu notářského zápisu, stačí její písemné udělení a současně úřední ověření podpisu zmocnitele.

            Občanský zákoník však uvádí něco jiného: „Vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc.“ Jinými slovy, pokud je třeba notářský zápis, musí mít takovou formu i plná moc.

Nečekaně ostrý spor Ministerstvo spravedlnosti zareagovalo nezvykle tvrdě. Dle resortu Nejvyšší soud vnáší zásadní nejistotu do právního prostředí České republiky.

            „Jsme teď v situaci, kdy u žádného ustanovení nevíme, zda náhodou jednou soudy nedospějí k závěru, že se nemá aplikovat. To je to, před čím jsme varovali a co do značné míry měla odstranit námi připravovaná novela. Nový občanský zákoník musí být srozumitelný, pochopitelný a terminologicky jednotný,“ říká první náměstek ministryně spravedlnosti Robert Pelikán.

            Samotní soudci se ale takovému nařčení brání. „Nejvyšší soud nijak neprolomil ani neotočil význam § 441 odst. 2 občanského zákoníku, pouze posuzoval, jaké důsledky má nedodržení zákonem požadované formy plné moci v případě, že je udělována pro právní jednání, pro něž zákon vyžaduje formu notářského zápisu. A dospěl k závěru, že takovým důsledkem není bez dalšího neplatnost plné moci,“ hájí výklad předseda senátu a soudce zpravodaj Petr Šuk.

            Nesmlouvavý je vůči usnesení soudu ale i Bohumil Havel, hlavní autor zákona o obchodních korporacích. „Závěr Nejvyššího soudu vlastně říká, že je úplně jedno, co zákon o formě stanoví, stačí, že se strany znají, protože pak není pochyb,“ řekl LN.

Jaký je smysl a účel zákona Nejvyšší soud v odůvodnění sice respektuje zákonné mantinely, jde nicméně ještě dál: „Je-li plná moc udělena k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu,měla by zásadně být i plná moc udělena ve formě notářského zápisu. To však neznamená, že nedodržení této formy bez dalšího vede k neplatnosti plné moci či k neplatnosti právního jednání učiněného na jejím základě zmocněncem jménem zmocnitele.“ Podle Nejvyššího soudu právě toto vyžaduje smysl a účel zákona – požadavek notářského zápisu má především „zabezpečit ověření totožnosti zmocnitele“.

            Bohumil Havel s tím nicméně nesouhlasí. Pokud by podle něj šlo jen o ověření totožnosti, zákon by stanovil toliko podmínku ověřeného podpisu. Požadavek na notářský zápis je „především založen na větší míře ochrany, třeba v poučovací roli notáře a v jeho předpokládané erudici“, tvrdí Havel.

Neshody o dopadu rozhodnutí Profesor občanského práva z olomoucké právnické fakulty Ivo Telec tvrdí, že rozhodnutí se týká toliko výkladu zákona o obchodních korporacích a nevykládá občanský zákoník. Jenže podle jiných právníků to není tak jasné a dopady rozhodnutí mohou být daleko širší – může se vztahovat i na jednání upravená občanským zákoníkem.

            Odborník na obchodní právo z pražské právnické fakulty a poradce náměstka Pelikána hodnotí rozhodnutí takto: „Nejvyšší soud svůj závěr, který lze přivítat v prostředí obchodních korporací, zobecnil na všechna právní jednání. Takový – myslím – nebyl úmysl zákonodárce. Význam požadavku na plnou moc ve formě notářského zápisu, respektive důsledků jeho nedodržení, se vyprázdnil i pro jednání, u kterých požadavek smysl má, například rozdělení společného jmění manželů, zřeknutí se dědictví či uznání dluhu se svolenímkpřímé vykonatelnosti. Závěry Nejvyššího soudu bohužel dopadají i na ně.“

            Ani po vychladnutí emocí není jasno, jak samotný akt výkladu Nejvyššího soudu chápat. „Jsem přesvědčen, že uvedené usnesení, a to jak přijaté závěry, tak důvody, které k nim vedly, vnese do dosud rozkolísané právní praxe – alespoň v otázce formy plné moci a důsledků jejího nedodržení – jistotu a rozum,“ tvrdí soudce Petr Šuk. Jenže každý si avizovanou jistotu vykládá po svém.

            „Nejvyšší soud rozhodnutím potvrzuje svou roli vrcholné instituce výkladu práva. To je přirozené a správné. Problém formy plné moci se hned ukázal menší, než se zdálo. Přesně tímto kultivovaným způsobem je třeba přispívat ke stabilitě a rozumnému výkladu práva, a ne se jej pokoušet měnit ještě dříve, než vůbec pochopíme, jak v praxi funguje. Zbrklé změny zákonů a neschopnost ustálení výkladu jsou dlouhodobě největším právním problémem České republiky,“ řekl LN František Korbel, advokát a bývalý náměstek ministra spravedlnosti.

Novelizovat, nebo vykládat? „Rozhodnutí je dokladem, že občanský zákoník není v tomto směru nutné novelizovat,“ tvrdí Ivo Telec. Jde o názor, podle kterého postačí u interpretačních nejasností nového kodexu posečkat na rozhodnutí Nejvyššího soudu.

            Současné vedení ministerstva spravedlnosti však má jiný názor a plánuje rozsáhlou novelu, jak již LN několikrát informovaly. „Novela je nutná a musíme nalézt politickou i odbornou vůli změnit, co je třeba,“ tvrdí Robert Pelikán. Přizvukuje mu i jeho poradce Petr Čech. „Rozhodnutí jen dokládá, jak důležité je urychleně přikročit k rozsáhlejší novele občanského zákoníku, která by jeho známé chyby odstranila primárními mechanismy pro tvorbu práva. Dlouhodobě nelze připustit stav, kdy zákon je vykládán sice v souladu se svým rozumným účelem a smyslem, ale proti svému textu,“ řekl LN.

            Soudce Petr Šuk i přes ostrou kritiku velmi vítá diskusi o usnesení jeho senátu. „To, že rozhodnutí Nejvyššího soudu bývají podrobována odborné kritice, je v pořádku. Je to standardní součást diskurzu, který je naprosto nezbytný pro hledání a utváření práva,“ podotýká.

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.