(Alena Ropková, epravo, 12.2.2014) Od 1.1.2014 je účinný zákon č. 317/2013 Sb., o veřejných rejstřících (dále také jen „Zákon“). Předmětem tohoto článku je stručné shrnutí formálních požadavků kladených na návrhy zápisů (včetně návrhy zápisů změn) do veřejných rejstříků, a to i ve světle judikatury Ústavního soudu z roku 2013.

Podle ustanovení § 18 zákona je možné podat návrh pouze na  formuláři, přičemž náležitosti těchto formulářů jsou pak stanoveny prováděcím předpisem – vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 323/2013  Sb., o náležitostech formulářů na podávání návrhů na zápis, změnu nebo výmaz údajů do veřejného rejstříku a o zrušení některých vyhlášek.

Povinnost podat návrh na zápis na formuláři podle neplatí v  případech, kdy se zápis provádí nebo mění z úřední povinnosti nebo nebyl-li pro zapisované osoby předepsán formulář.

Smyslem dalšího prováděcího předpisu – nařízení vlády č. 351/2013  Sb. (dále jen „Nařízení“), kterým se určuje výše úroků z  prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a  upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a  fyzických osob – je pak v návaznosti na § 22 odst. 1 Zákona jasné vymezení případů, které návrhy na zápis a listiny lze podávat pouze v elektronické podobě.

Podle Nařízení je v tomto smyslu zásadní otázkou, zda zápis, změnu nebo výmaz zápisu ve veřejném rejstříku provádí soud – poté se návrh na  zápis, změnu nebo výmaz zápisu podává prostřednictvím elektronicky vyplněného formuláře na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti. Takto vyplněný formulář lze soudu zaslat jak v elektronické, tak v listinné podobě, s výjimkou případů, kdy se zápis provádí nebo mění z  úřední povinnosti nebo nebyl-li pro zapisované osoby předepsán formulář.

Přechodné ustanovení Nařízení pak doplňuje informaci tak, že povinnost podávat návrh na zápis, změnu nebo výmaz zápisu ve veřejném rejstříku prostřednictvím elektronicky vyplněného formuláře ve shora popsaném případě ode dne nabytí účinnosti Nařízení dopadá i na osoby zapsané ve veřejném rejstříku přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

Návrh na zápis se podává a zápis ve veřejném rejstříku se provádí v českém jazyce. Navrhovatel může požádat, aby zápis ve veřejném rejstříku byl proveden také v jakémkoliv cizím jazyce (!).

Každý návrh je nutné doložit listinami o skutečnostech, které mají být do veřejného rejstříku zapsány a listinami, které se zakládají do  sbírky listin v souvislosti s tímto zápisem. Návrh na zápis lze podat v listinné nebo elektronické podobě; to platí obdobně pro dokládání listin o skutečnostech uvedených v návrhu na zápis a listin zakládaných do sbírky listin.

Nařízení pak upřesňuje, že listiny, které se zakládají do  sbírky listin, jimiž se nedokládají skutečnosti uvedené v  návrhu na zápis, změnu nebo výmaz zápisu ve veřejném rejstříku, se podávají pouze v elektronické podobě ve formátu Portable Document Format (přípona *.pdf).

Návrh na zápis a listiny uchovává rejstříkový soud pouze v elektronické podobě, ledaže to charakter takového návrhu nebo listiny neumožňuje. Návrh na  zápis a listiny doručené v listinné podobě převede rejstříkový soud bez zbytečného odkladu do elektronické podoby.

Vytíženost svých úředníků v souvislosti s digitalizací veřejných rejstříků přitom některé soudy řešily v rámci své právní praxe a „na základě“ právní úpravy účinné do konce roku 2013 tak, že docházely k bizardnímu závěru – v  případě, kdy navrhovatel podal návrh na zápis do obchodního rejstříku pouze za  současného doložení originálu listiny dokládající skutečnost zapisovanou do  obchodního rejstříku, přičemž šlo zároveň o listinu určenou k založení do sbírky listin, vyžadovaly v ojedinělých případech také doložení elektronické podoby takové listiny, a za nesplnění takové povinnosti došlo dokonce k uložení pořádkové pokuty.

Nesprávný výklad příslušných ustanovení právních předpisů došel dokonce do  fáze řízení před Ústavním soudem ČR, který byl – přestože se na první pohled daná právní problematika jeví jako poměrně jednoznačná – prakticky donucen zaujmout své stanovisko k jejich výkladu. V případě, který byl řešen nejprve Krajským soudem v Brně, následně Vrchním soudem v Olomouci a nakonec Ústavním soudem ČR v jeho nálezu sp. zn. I. ÚS 1799/13 (ze dne 3.9.2013), nevyhověl navrhovatel zápisu údajů v obchodním rejstříku požadavku rejstříkového soudu na  doložení notářského zápisu kromě listiny také její elektronické podoby, a to přes výzvu, pročež mu byla uložena pokuta ve výši 5.000,- Kč. Soudy argumentovaly tím, že přestože z žádného zákonného ustanovení neplynula povinnost dokládat listiny ve dvojím vyhotovení, je nutné je rejstříkovému soudu dokládat dvojmo z důvodu, že jednak dokládají skutečnosti zapisované do  obchodního rejstříku, ale zároveň jsou také listinami zakládanými do sbírky listin. Ústavní soud ČR vyslovil naopak závěr, že „Zákon neukládá účastníkovi povinnost předkládat rejstříkovému soudu jak listinu v písemné, tak i v elektronické podobě, ale ponechává na jeho rozhodnutí, kterou z forem soudu předloží k založení do sbírky listin.“  Rozuzlením daného případu bylo tedy zjištění, že rejstříkový soud zde postupoval ústavně nekonformně, když daná výzva k předložení listin také v elektronické podobě představovala přenesení jeho povinnosti uložené mu zákonem (digitalizace listin zakládaných do sbírky listin) na navrhovatele (stěžovatelku).

Trendem dnešní doby – stejně jako je tomu i v případě veřejných rejstříků – je často automatizace našich pracovních výkonů a s tím související elektronizace jejich výsledků (pokud je jejich zachycení na hmotném nosiči dat realizovatelné). Zůstává nicméně pár věcí k zamyšlení; třeba to, že mladé generace už skoro neumí psát rukou psaným písmem, nebo to, že elektronická podání k soudu (mimo rejstříkových řízení) si soudce stejně nechá vytisknout a  založit do spisu. Veřejné rejstříky, a jejich digitalizace, mají však svůj praktický smysl v usnadnění života navrhovatelů, tak úředníků, kteří jejich podání zpracovávají. Nová právní úprava by pak měla reflektovat a řešit dosavadní praktické problémy za současné maximalizace efektivity a urychlení rejstříkových řízení, a lze jen doufat v eliminaci případů, jako byl ten, který musel dojít až před Ústavní soud.

Autorka působí v AK MSB Legal

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.