Infocentrum

(František Korbel, Právo, 25.6.2013) Včerejší Právo přineslo na první straně článek J. Gintera o přípravě bank na nový občanský zákoník, který má nabýt účinnosti 1. ledna 2014. Banky v něm potvrdily, že do přípravy již investovaly značné částky, na změny jsou připravené a považují je za žádoucí. To je správné hodnocení, neboť naše soukromé právo pocházející z roku 1964, a mnohokrát novelizované, je v evropském srovnání raritou a upírá lidem i podnikatelům mnoho možností, které jsou jinde běžnou součástí jejich životů.

Ne všechny změny, které přináší nový občanský zákoník, jsou však tak revoluční, jak by se ze článku mohlo zdát. Především není pravda, že by občanský zákoník zrušil pojem „dlužník“ nebo že by komukoli nařizoval, jaké termíny má používat ve smlouvě. Je tomu přesně naopak. Pojmy jako dlužník či věřitel jsou obecné právní pojmy, které používá nový občanský zákoník stejně jako ten starý. Pokud by autor článku do zákoníku nahlédl, zjistil by, že je těmito pojmy kodex doslova prošpikovaný na stovkách míst.

To je přirozené, neboť zákoník je tu od toho, aby upravoval práva a povinnosti, a ty se v právu tradičně vztahují k osobám označovaným jako věřitel a dlužník. Věřitel je ten, kdo má určité právo, čili nárok na plnění, dlužník je ten, kdo má povinnost něco plnit.

Nyní pojďme ke smlouvě o úvěru. V článku se kritizuje zavedení nových termínů „úvěrující“ a „úvěrovaný“, místo pojmů věřitel a dlužník. Ale je to skutečně bezdůvodná změna, nebo je vedena jasným záměrem? Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne peníze, a úvěrovaný se zavazuje, že poskytnuté peníze vrátí a zaplatí úroky. Je nám tu jasné, kdo je vlastně věřitel a kdo dlužník? Samozřejmě že ne, resp. záleží, jak kdy. Právo i povinnost k určitému plnění tu mají v různých fázích smluvního vztahu obě strany.

Úvěrovaný je po uzavření smlouvy věřitelem, který věří, že dlužník (banka) splní svou povinnost a úvěr mu poskytne. Jakmile k tomu dojde, stane se dosavadní věřitel dlužníkem a dosavadní dluž ník věřitelem. Že je v tom trochu zmatek? Ano, právě proto nový zákoník volí takové označení stran, které nemůže vyvolat žádné pochybnosti o tom, kdo je kdo.

A za druhé, občanský zákoník nikomu nic takového nenařizuje, nepleťme si jej se zákoníkem trestním. Pokud si chce někdo ujednat něco jiného, tak může. Ve smlouvě o úvěru si může označit strany, jak chce, třeba chudý a bohatý.

Autor je náměstkem ministra spravedlnosti

Zdroj: Právo

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.

 

loga

 

Tento portál byl financován z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR v rámci projektu Nové soukromé právo, reg. č. CZ.1.04/4.1.00/80.00003.