Karel Čermák (18. 5. 2011) Paní exministryně Kovářová se v pátek třináctého v Lidových novinách pustila do návrhu nového občanského zákoníku a dala mu pěkně na frak (Opatrně s novým „občanem", LN 13. 5.). Čtenář je dojat a zamačkává slzičku nad „termíny mizejícími z povrchu zemského" i nad nešťastnou exministryní matkou, která „nechce své dítko pouze poplivat". Tušíme, že matinka hodlá toho parchanta asi ještě i pokálet. Nu, a daňový poplatník si při představě, co ho ten harant bude stát, už radši drží ruku na peněžence. Pojďme si dále poplakat nad osudy toho počatého, ale dosud nenarozeného dítěte.
Čí to dítě vlastně je?

Paní exministryně Kovářová se v pátek třináctého v Lidových novinách pustila do návrhu nového občanského zákoníku a dala mu pěkně na frak (Opatrně s novým „občanem", LN 13. 5.). Čtenář je dojat a zamačkává slzičku nad „termíny mizejícími z povrchu zemského" i nad nešťastnou exministryní matkou, která „nechce své dítko pouze poplivat". Tušíme, že matinka hodlá toho parchanta asi ještě i pokálet. Nu, a daňový poplatník si při představě, co ho ten harant bude stát, už radši drží ruku na peněžence. Pojďme si dále poplakat nad osudy toho počatého, ale dosud nenarozeného dítěte.
Čí to dítě vlastně je?
Osnova nového občanského zákoníku se vyvíjí v útrobách ministerstva spravedlnosti už dobrých deset let, takže všichni ministři a ministryně z tohoto období se horlivě hlásí k rodičovství. To nepočítáme Karolínu Peake, což by byla, podobně jako Daniela, taky pohledná máti. Všichni z nich se těší, že kdyby osnova náhodou vešla v platnost, vejdou oni do dějin státu a práva v Čechách. Všichni bychom jim to fakt přáli, jenomže oni vejdou do papírů jako porodníci, a ne jako rodiče. A to ještě do porodnického týmu bude patřit 200 poslanců, 81 senátorů a pan prezident. Nechceme jim všem brát iluze, ale na porodníky dějiny kašlou. Porodník vejde do dějin, když porod zpacká, a to jako blbec. Rodiče však v dějinách vždy svou úlohu hrají. Z tohoto pohledu jsou rodiči osnovy nového občanského zákoníku pan profesor Karel Eliáš a paní docentka Michaela Zuklínová, kteří deset let pracovali, zatímco nesčetní ministři se věnovali žvanění a odcházení. Podle prenatálního vyšetření paní exministryně se najednou doporučuje potrat, případně další přenášení plodu v lůně ministerstva. Důvody jsou prý genetické, sociální a ekonomické.
Archaická genetika akademiků Eliáš a Zuklínová jsou akademici, tedy řádní profesoři soukromého práva na českých státních univerzitách, resp. jejich právnických fakultách. Občanský zákoník je v zemích evropského kontinentu základní norma soukromého práva. Slavné zákoníky, a dosud platné, jsou francouzský (Code Napoleon 1804), rakouský (Všeobecný zákoník občanský 1811 – letos slaví 200 let) a německý (občanský zákoník 1896). Rakouský zákoník platil i u nás až do roku 1951, pak ho postupně nahradily dva komunistické, z nichž ten poslední – naprosto zideologizovaný a nepoužitelný – byl po roce 1990 všelijak záplatován s tím, že bude brzy nahrazen novým. Ano, brzy, a máme rok 2011 a tímto provizorním slepencem se reprezentujeme před světem a Evropou dosud.
Kdo měl psát nový občanský zákoník, ne-li akademici? Advokátka ze Žabokrk a soudce z Nasavrk? To jsou jistě dobří praktici a nějak si pomohou v každé situaci, ale analytická, epistemická a systémová logika, heuristika, lingvistická filozofie, sociolingvistika, sémantika, historická a geografická komparatistika a podobné teoretické disciplíny nutné k tomuto výkonu nejsou náplní jejich práce. Něco jiného je umět auto řídit a auto zkonstruovat. Občanský zákoník musí tedy vytvořit akademik, jakkoliv archaicky třeba vypadá nebo mluví. Řeč občanského zákona musí být trvanlivá a důstojná. Zákoník češtinu tvoří, jako ji kdysi tvořil překladatel rakouského zákoníku do češtiny, vídeňský profesor Šembera. Zákoník nemůže přejímat kdejaký módní jazykový zlozvyk z diskoték, hospod a ze žargonu ajťáků a politických kuloárů. Občanský zákoník je součástí národní kultury, a ne nějaká marketingová příručka. Akademik není politik ani ideolog jako za komunistů. Nemít nový občanský zákoník je kulturní hanba národa. Nejsou lidi, a tak si počkáme sto dvě stě let na evropský. Jenomže my ty lidi máme, a pliveme jim na děti. Že se nestydíme! Sociální a ekonomická indikace potratu Když prý něco funguje, tak máme být rádi a trochu si to vylepšit informačními technologiemi. Nic nového nepotřebujeme. Nač další dítě? Těch peněz! Lze chápat, že se takto mohou bavit puberťáci na fejsbúku. Ale občanský zákoník nemá s IT vůbec co dělat, jak ukazuje zmíněná francouzská, rakouská i německá staletá zkušenost. Technika záznamu a výměny informací (brko, psací stroj, počítač, pošta poslem, dostavníkem, autem, telegraf, fax, elektronická schránka) patří někam jinam, v lepším případě do soudních a jiných řádů. Ještě že nový občanský zákoník psali akademici a že nám z něho amatéři zatím neudělali úplnou frašku s pokyny, kdy a kam kliknout.
I ministra financí a daňového poplatníka lze uklidnit. Státnímu rozpočtu nic nehrozí, daně se kvůli občanskému zákoníku zvyšovat nebudou, ale přídavky na to další dítě také nikdo nedostane. Soukromá sféra právní si zákon a komentář koupí nebo nekoupí, přečte nebo nepřečte, školení si buď zaplatí nebo nezaplatí. Právní autoři něco napíší nebo nenapíší, nakladatelé to přijmou nebo ne a čtenáři se buď budou abonovat nebo se raději obrátí na úřad práce. Zkrátka normální tržní hospodářství. Sdružení ať si své cedule a razítka klidně ponechají, dokud jim je někdo nerozbije a neukradne. Nelze předpokládat, že to Eliáš bude kontrolovat a Zuklínová stíhat.
Ještě co s tím zvířetem Podle paní exministryně nikdo nepochybuje o tom, že pes není věc, ale zvíře, a nějaký natvrdlý akademik mu to zrovna nemusí vykládat v občanském zákonu. Pardon, ale až dosud právě my právníci jsme si jisti, že pes věcí v právním smyslu je a že se svou věcí může každý z hlediska soukromého práva libovolně nakládat. Jemná distinkce pana profesora, která v hlavě IV o věcech rozlišuje zvíře, živé zvíře a různé povahy živých tvorů, přičemž je podřizuje právnímu režimu věcí právě jen přiměřeně jejich různé povaze kočky, komára a bakterie, zůstává právnímu praktikovi očividně zcela nepochopitelná. Tomu pak praktik říká „formulační nesrozumitelnost", ačkoliv jde o jeho vlastní interpretační neschopnost. „Povaha živého tvora" je ovšem kulturní kategorie, protože různé kultury chápou povahy různých živých tvorů různě. V dobách multikulturalismu to vše hraje docela praktickou roli, například chov a prodej psů pro psí porážku v čínské restauraci v Praze. Nejde tedy ani tak o kynologii, jak se domnívá paní exministryně, jako o evropskou kulturu.
Slovo závěrem Oběma akademikům se sluší k jejich dítku pogratulovat a za práci s ním jim poděkovat. Porodníkům pak lze popřát hladký přirozený porod bez císařského řezu. Snad budou v této vážné věci schopni aspoň chvíli zapomenout na své vzájemné osobní malicherné nulové tolerance. A jenom mimochodem: Ze kdy a od koho pochází ono hojně citované „hodnocení" Ústavu státu a práva?

Rodiči osnovy nového občanského zákoníku jsou pan profesor Karel Eliáš a paní docentka Michaela Zuklínová, kteří deset let pracovali, zatímco nesčetní ministři se věnovali žvanění a odcházení

Nemít nový občanský zákoník je kulturní hanba národa. Nejsou lidi, a tak si počkáme sto dvě stě let na evropský. Jenomže my ty lidi máme, a pliveme jim na děti. Že se nestydíme!

>O autorovi: KAREL ČERMÁK, advokát, bývalý ministr spravedlnosti

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.