Převzaté texty nevyjadřují názor ministerstva spravedlnosti ČR.

Související články k dědickému právu

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.

Související články k obecné části občanského zákoníku

Základní instituty

Informační brožura

Zde si můžete stáhnout informační brožuru k zákonu o obchodních korporacích, kterou vydalo Ministerstvo spravedlnosti ČR:

 Brožura k zákonu o obchodních korporacích ke stažení (600 kB, Adobe Acrobat dokument)

Přechod na nové podmínky

ZOK nabude stejně jako nový občanský zákoník účinnosti 1. 1. 2014. Bezprostřední dopad na život korporace budou mít po tomto datu především donucující ustanovení zákona, tedy ta ustanovení, od kterých se nelze smluvně odchýlit (např. pravidla o koncernech).

Pokud bude vnitřní dokumentace korporace (např. stanovy) v rozporu s donucujícími ustanoveními ZOK, je korporace povinna přizpůsobit jejich znění nové právní úpravě do 6 měsíců od účinnosti zákona (tj. do 1. 7. 2014). Pokud tak neučiní, může jí v konečném důsledku hrozit až soudní zrušení (§ 777 ZOK).

Ta část vnitřních ustanovení, která nebude v rozporu s donucujícími ustanoveními ZOK, zůstane nadále v platnosti, přičemž za jejich součást budou považována i ta pravidla, která pro korporace dosud vyplývala přímo z ObchZ.

Aby nedocházelo ke konfliktům staré a nové právní úpravy, dává ZOK obchodním korporacím možnost, aby do dvou let od nabytí účinnosti rozhodly, že se plně podřizují nové právní úpravě (tzv. opt-in). V takovém případě již ustanovení dosavadního ObchZ na obchodní korporace bezprostředně dopadat nebudou.

Zvláštní přechodné ustanovení zavádí ZOK pro smlouvy o výkonu funkce (§ 777 odst. 3 ZOK). Tyto smlouvy (např. smlouva o výkonu funkce jednatele) je nutné uzpůsobit nové úpravě do 6 měsíců od nabytí účinnosti ZOK. V opačném případě platí, že je výkon funkce bezplatný.

Akciová společnost

Akciová společnost (a.s.) je typickým představitelem kapitálové obchodní společnosti. Společníci, resp. akcionáři se na ní podílejí poskytnutým kapitálem, přičemž samotný chod řídí profesionální management.

Dalšími atributy je i nemožnost ručení akcionářů za závazky společnosti či téměř neomezená převoditelnost podílů (resp. akcií). Co do využití je akciová společnost vhodná především pro správu a provoz větších podniků, u kterých je potřeba velká kumulace kapitálu.

Akciová společnost je z velké části regulována evropským právem, a proto je nejméně přístupná změnám. I přes tyto limity však ZOK přinesl celkem výrazné úpravy. Kromě celkové systematiky došlo ke změnám i celé řady konkrétních aspektů jako je variabilita akcií, rozložení vnitřních orgánů společnosti apod.

Akcie

Obdobně jako u s.r.o. se zavádí možnost, aby akcionář vlastnil akcie různého druhu – tedy je zcela na společnosti, aby si ve svých stanovách určila, jaké druhy akcií vydá (§ 276 a násl. ZOK).

Kromě kmenových (tedy běžných) akcií tak může vydat i akcie se zvláštními právy, které spočívají například v rozdílném podílu na zisku či váze hlasů. Tato variabilita však není bezmezná, neboť určitá omezení vyplývají například ze zásad stejného zacházení či dobrých mravů.

Zákon též výslovně zakazuje, aby s akciemi bylo spojeno právo na úrok bez ohledu na hospodářské výsledky společnosti.

Novinkou jsou i tzv. kusové akcie, které nemají jmenovitou hodnotu. Ta se odvíjí od toho, kolik jich bylo reálně vydaných (§ 257 ZOK).

Pokud společnost vydala např. 10 kusových akcií, představuje jedna akcie 10% podíl. Pokud jich následně vydá dalších 10, jedna akcie bude představovat podíl 5 %.

Tyto akcie nejenom rozšiřují investorské možnosti, ale také ulehčují takové změny základního kapitálu, které se promítají do jmenovité hodnoty akcií (např. při zvyšování z vlastních zdrojů), neboť v případě kusových akcií není nutné podstupovat nákladné vyznačování nové jmenovité hodnoty akcií.

Praxe též jistě ocení dořešení některých drobností, které ovšem způsobovaly nemalé problémy. Jedná se například o výslovné umožnění nahrazení podpisu akcie jeho mechanickým otiskem, v případě že tato akcie má ochranné prvky proti padělání (§ 260 ZOK), či výslovné zakotvení dobrovolné výměny akcií, ke které dochází například v případech poškození listu akcie (§ 542 – 543 ZOK).

Orgány a.s.

Inspirován úpravou evropské společnosti nabízí ZOK možnost, aby si zakladatelé vybrali, zda má mít jejich společnost dualistickou či monistickou strukturu řídících orgánů. Zatímco v rámci prvně jmenované je vedle valné hromady nutné zřídit představenstvo a dozorčí radu (§ 435 a násl. ZOK), v rámci druhé se namísto těchto dvou orgánů zřizuje správní rada doplněná o statutárního ředitele (§ 456 a násl. ZOK).

ZOK navíc nově umožňuje, aby uvedené orgány byly jednočlenné. Ve svém důsledku tak v čele společnosti může stát pouze jeden člen správní rady zastávající zároveň funkci statutárního ředitele. Taková struktura může vyhovovat především začínajícím podnikatelům, kteří ocení nižší náklady na správu své společnosti (za současného stavu je počet členů volených orgánů a.s. minimálně šest – tři v dozorčí radě a tři v představenstvu).

Za další změny s výrazně praktickými dopady je možné označit zrušení povinnosti volit část členů dozorčí rady zaměstnanci, uvolnění pravidel rozhodování na valné hromadě (např. možnost snížit kvórum usnášeníschopnosti či možnost kumulace funkcí) či připuštění, aby členem orgánu byla přímo právnická osoba.

Společnost s ručením omezeným

Společnost s ručením omezeným (s.r.o.) představuje jednoznačně nejpoužívanější formu obchodní společnosti u nás, přičemž oblibě se těší zejména u drobných a středních podnikatelů.

Spolu s akciovou společností je tato společnost řazena mezi tzv. kapitálové společnosti, pro něž jsou charakteristické znaky jako: účast společníků formou poskytnutého kapitálu, oddělení majetku společníků od majetku společnosti a nízké riziko ručení společníků za závazky společnosti.

S.r.o. tuto definici naplňuje pouze s tím rozdílem, že oproti běžným kapitálovým společnostem předpokládá vyšší míru osobní angažovanosti společníků na chodu společnosti.

Podíl na společnosti

Nová právní úprava s.r.o. si klade za cíl především umožnit její jednodušší a flexibilnější fungování. Snad nejvýraznějším projevem této snahy je uvolnění právní úpravy podílu.

Oproti dnešnímu stavu tak bude moci například jedna osoba vlastnit více než jeden podíl (§ 135 odst. 2 ZOK).

Pokud v současnosti společník drží 30% podíl a k němu zakoupí další 30% podíl, „srostou" mu oba podíly do jednoho 60% podílu. Napříště k tomuto „srůstání" docházet nemusí, společník tak bude moci např. svůj druhý 30% podíl prodat, aniž by musel postupovat zbytečnou proceduru rozdělování svého podílu.

Snadnější bude i převod podílu na další osoby, a to zejména pokud společenská smlouva určí, že podíl je vtělen do tzv. kmenového listu, tedy cenného papíru na řad (§ 137 ZOK). K převodu podílu tak bude moc dojít pouze na základě ústní smlouvy předáním kmenového listu s příslušným rubopisem.

Variabilnější budou moci být podíly i co do práv, která jsou s nimi spojena (§ 135 ZOK). Společenská smlouva bude nově moci připustit, aby s určitým druhem podílů byla spojena zvláštní práva jako např. větší váha hlasů v některých otázkách či přednostní právo na výplatu zisku.

S celkovým uvolněním souvisí i rozšíření případů, za kterých může společník ze společnosti jednostranně vystoupit. Dle nové úpravy k tomu bude moci dojít v případě, že společník nesouhlasil s některým z vybraných rozhodnutí valné hromady (např. o povaze podnikání společnosti – § 202 ZOK či o příplatkové povinnosti – § 164 ZOK), popřípadě pokud mu byl bezdůvodně odepřen souhlas k převodu podílu (§ 207 odst. 3 ZOK).

Základní kapitál

Další změnou je upuštění od spoléhání se na základní kapitál. Dosavadní právo předpokládalo, že s.r.o. musí vytvořit základní kapitál ve výši 200.000,- Kč a ten do 5 let splatit. Vytvořil se tak dojem, že je tím garantována ochrana věřitelů.

Ve skutečnosti však zákon společnost nenutil, aby takovouto hotovost udržovala, resp. aby měla majetek v této hodnotě. Základní kapitál se tak změnil v pouhou účetní položku, která má pro ochranu věřitelů pramalý význam.

Tuto skutečnost ZOK akcentuje a stejně jako např. právo polské, francouzské či německé stanoví, že základní kapitál může být i jen 1 Kč (§ 142 ZOK).

V návaznosti na to se však také stanoví, že ochranu věřitelů zajišťují kromě ustanovení o správě majetku společnosti a odpovědnosti také pravidla o testu insolvence, které společnosti zakazují poskytovat určitá plnění v případě, že by si tím způsobila úpadek (§ 40 ZOK).

Věřitelům se tak dostává bezpečnější ochrany, při které není spoléháno na fiktivní částku v účetnictví, ale stojí se na reálném stavu majetku společnosti a odpovědnosti jednatelů.

Podnikatelská seskupení (koncerny)

Dosavadní regulace podnikatelských seskupení vycházela z německé regulace a stála na složité kombinaci smluvního a faktického koncernu. Tato cesta byla a je kritizována, a to zejména na úrovni odborných studií EU, resp. doporučení Evropského parlamentu.

Koncepčně se proto ZOK od dosavadního trendu odlišuje a zavádí třístupňovou regulaci podnikatelského seskupení – prosté ovlivnění, ovládání a koncern. S každým stupněm se přitom pojí mírně odlišná sada pravidel.

První stupeň stojí na předpokladu, že ovlivní-li někdo podstatným způsobem jednání jiné osoby k její újmě, odpovídá za ni a věřitelům navíc ručí za splnění dluhů, které z důvodů jeho ovlivnění nemohly být uspokojeny. ZOK tak garantuje, že ovlivnění je sice možné, ale ovlivňovatel musí přímo uhradit újmu, která komukoliv vznikne (§ 71 ZOK).

Pokud by však chtěl využít koncernu jakožto nástroje optimalizace řízení koncernových společností, musí je podřídit jednotnému řízení – tedy řízení, které systematicky sleduje koncernový zájem.

Když tato skutečnost nastane, nemusí ovlivňovatel přímo hradit újmu, která v důsledku jeho jednání vznikne, musí však navíc prokázat, že újma vznikla v koncernovém zájmu a že výhody nebo nevýhody, které s ní souvisí budou v rámci koncernu vyváženy (§ 72 ZOK).

ZOK tak vychází ze zahraničních zkušeností a vystavuje koncern jako funkční ekonomickou entitu, aniž by jí dával právní subjektivitu. Zároveň připouští, že koncern funguje jako proměnný celek, a není proto důvodné řešit každou jednotlivost, pokud nejsou ve výsledku členové koncernu poškozeni.

Správa obchodních korporací

Správou obchodních korporací (tzv. corporate governance) se rozumí především systém rozložení práv a povinností mezi jednotlivými stranami zainteresovanými v obchodní korporaci – zejména mezi společníky (resp. akcionáři), statutárními orgány, výkonným managementem, věřiteli apod.

Cílem je takové nastavení, které bude na jedné straně umožňovat efektivní řízení obchodní společnosti, na druhé straně zaručí dostatečnou ochranu práv zúčastněných stran (např. ochranu věřitelů před krácením).

Vzhledem k tomu, že došlo k částečnému rozvolnění některých ustanovení dosavadního obchodního zákoníku, doznala regulace správy obchodních korporací několik změn směřujících k přísnější a ucelenější právní úpravě.

Oproti dnešní úpravě se například věnuje více pozornosti vzniku smlouvy o výkonu funkce, tedy smlouvy, na jejímž základě členové orgánů obchodní korporace spravují její majetek. Zvláštní pozornost přitom byla věnovaná otázkám odměňování a odpovědnosti za škodu (§ 51 ZOK a násl.).

Dále došlo k důslednějšímu rozpracování konceptu řádného hospodáře a jeho doplnění o korektiv tzv. podnikatelského úsudku (§ 51 násl. ZOK ve spojení s § 159 NOZ).

ZOK tak zavádí konstrukci, dle které mají členové orgánů při správě společnosti nebo družstva na jedné straně povinnost jednat s péčí řádného hospodáře (loajálně, pečlivě a informovaně) a na druhé straně právo vyvinění se z případné odpovědnosti za škodu, pokud prokáží, že vzhledem ke všem okolnostem jednali řádně a nemohli újmu předpokládat (např. v návaznosti na selhání kapitálového trhu nebo neočekávatelné změny ceny ropy apod.).

Pomocnou ruku k uvedenému účelu podává i zákonem konstruovaná povinnost člena orgánu informovat o každém střetu zájmu, který by se mezi ním a obchodní korporací mohl objevit (§ 54 a násl. ZOK).

V neposlední řadě byla pravidla správy doplněna o možnost soudu, aby vyloučil toho, kdo porušuje své povinnosti nebo přivedl obchodní korporaci do úpadku, z výkonu funkcí člena orgánů jakékoli společnosti nebo družstva (§ 63 a násl. ZOK). Tím se dává tomu, kdo neplní řádně své povinnosti najevo, že může přijít i o schopnost se v dané branži realizovat, když fakticky bude vyloučen z možnosti své dosavadní obživy. Toto pravidlo je doplněno o zavedení ručení člena statutárního orgánu korporace za její dluhy, pokud došlo k jejímu úpadku a pokud tomu rozumnými prostředky nezabránil (§ 68 ZOK).

Koncepční změny

Kontinuita

Jak již bylo uvedeno, ZOK věcně odpovídá především druhé části současného obchodního zákoníku, který se věnuje obchodním společnostem a družstvům.

Tuto právní úpravu zákon z části přebírá, nicméně v mnohém ji také modifikuje a doplňuje. Hlavním cílem změn je přitom vytvoření moderního a podnikatelsky atraktivního právní prostředí, které by dokázalo konkurovat jiným státům EU, a které by dostatečně motivovalo obchodní korporace k působení v ČR

Systematika a přehlednost

ZOK se snaží stejně jako NOZ o co nejjednodušší podání právního textu. Kromě celkové kultivace vyjadřování tak ze zákona mimo jiné odstraňuje nepotřebné definice, snižuje počet nepřehledných vnitřních odkazů či počet a délku odstavců jednotlivých paragrafů.

Oproti dosavadní právní úpravě obchodních společností a družstev přináší ZOK také mnohem propracovanější systematiku uspořádání pravidel.

Právní úprava je rozdělena do několika úrovní podle míry své obecnosti. Na vrcholu hierarchie stojí obecná ustanovení občanského zákoníku o právnických osobách (§ 118 – 209) a korporacích (§ 210 – 213), následuje obecná úprava obchodních korporací (§ 1 – 94) a jejich konkrétních forem (např. s.r.o. – § 132 – 242) v ZOK.

Pokud tedy například část ZOK věnovaná s.r.o. neobsahuje veškerá potřebná ustanovení (např. o její likvidaci), je třeba využít právní úpravu na obecnější úrovni, např. v NOZ.

Tento vytváří kompaktnější strukturu, u které je mnohem menší riziko výskytu mezer či jiných nedostatků.

Racionálnější zapracování evropského práva

Řada pravidel korporačního práva je určována právem EU. Nezřídka jsou však evropská pravidla do českého práva zaváděna způsobem přísnějším, než právo EU skutečně požaduje. Příkladem mohou být nejen ustanovení o akciové společnosti (např. § 196a ObchZ), ale i některá ustanovení o společnosti s ručením omezeným, na které nebylo komunitární právo původně ani cíleno (např. zákaz řetězení).

ZOK tento přístup „přílišného aktivismu" přehodnocuje a snaží se (pokud to není vzhledem k závazkům ČR nezbytné) zachovávat co nejvyšší míru smluvní svobody.

Liberalizace i ochrana

Liberalizace, nebo-li uvolňování pravidel, je v současnosti jedním z nejvýraznějších trendů regulace obchodních korporací v Evropě. ZOK se snaží tento směr následovat.

Snižuje tedy celkový počet donucujících ustanovení, odstraňuje přílišnou kasuistiku a detailnost úpravy. V rámci tohoto procesu však klade důraz i na to, aby jím přinášené změny nesnižovaly úroveň ochrany zájmů věřitelů, minoritních společníků, spotřebitelů apod.

Cílem zákona totiž není bezbřehá volnost, ale systém, který na jedné straně příliš neomezuje podnikání a na druhé straně chrání ty, kteří nemají dostatečný vliv nebo dostatečné informace.

Uvolnění některých pravidel je tak vyváženo důkladnější regulací těch, kdo spravují majetek obchodních společností a družstev (jednatelé, představenstvo apod.) a jejich chování (např. pomocí pravidel o střetu zájmů, o vyloučení z výkonu funkce, o péči řádného hospodáře a odpovědnosti apod.).