Výprosa, výpůjčka, zápůjčka a úvěr

Výprosa

Pro výprosu se také používá pojem prekarium. O výprosu se bude jednat v případě, kdy půjčitel výprosníkovi bezplatně přenechá věc k užívání, aniž si s ním sjedná, kdy ji má vrátit.

Zahrádkář půjčí druhému rýč, aniž by řekl, kdy ho chce vrátit. Může pak kdykoli přijít a chtít rýč zpátky.

Výpůjčka

Smlouvou o výpůjčce (commodatum) půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc (např. obraz, prsten) a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání (§ 2193 NOZ).

Vypůjčitel má právo vrátit věc předčasně; kdyby však z toho vznikly půjčiteli obtíže, nemůže věc vrátit bez jeho souhlasu (§ 2197 NOZ). Náklady obvyklého užívání nese výpůjčitel.

Zápůjčka

NOZ se navrací ke klasickému označení zápůjčka namísto dosavadního užívání pojmu půjčka. S tím souvisí i změna označení smluvních stran na zapůjčitele a vydlužitele, oproti nevhodnému označení stran věřitele a dlužníka.

Smlouva o zápůjčce (mutuum) vznikne tehdy, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc (např. peníze) tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu (§ 2390 NOZ).

Neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů (§ 2393 odst. 1 NOZ).

Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 NOZ), kdežto při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu (§ 2392 odst. 2 NOZ).

Úvěr

Smlouva o úvěru je s drobnými úpravami převzata z obchodního zákoníku (§ 497 a n. zákona č. 513/1991 Sb.). Jednou z těchto úprav je změna označení stran, kdy se místo věřitele a dlužníka označují strany úvěrovaný a úvěrující. Ke změně označení stran došlo proto, že poskytovatel úvěru (dle NOZ úvěrující) je do doby poskytnutí předmětných peněz dlužníkem příjemce úvěru. Jakmile však peníze poskytne, stává se z něj věřitel a z příjemce peněz dlužník.

Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 NOZ).

Pokud se smlouva o úvěru váže jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem (§ 2398 odst. 2 NOZ).

Pokud úvěrovaný použije peněžní prostředky na jiný než určitý účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. A to platí i tehdy, je-li použití peněz ke smluvenému účelu nemožné (§ 2400 NOZ).

Úvěrovaný má povinnost vrátit úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 NOZ).

Kupní smlouva

Úprava kupní smlouvy je v současné době svěřena jak občanskému, tak obchodnímu zákoníku. Nová úprava kupní smlouvy vychází z úpravy obsažené v obchodním zákoníku.

Nová je (po vzoru Švýcarska) i systematika ustanovení o kupní smlouvě:

• Nejprve se formulují obecná ustanovení společná pro všechny případy koupě,
• následují ustanovení o koupi movitých věcí,
• odchylky vztahující se ke koupi nemovitých věcí,
• ustanovení o vedlejších doložkách v kupní smlouvě,
• na závěr oddílu jsou připojena zvláštní ustanovení o prodeji v obchodě, která mají význam pro tzv. spotřebitelské právo.

Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní. Kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (§ 2079 odst. 1 NOZ).

Smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit, se vždy považuje za kupní smlouvu (§ 2085 odst. 1 NOZ). O kupní smlouvu nepůjde, pokud ten, komu má být věc dodána, předal druhé straně podstatnou část toho, čeho je k vyrobení věci zapotřebí (§ 2086 odst. 1 NOZ). V takovém případě se bude jednat o smlouvu o dílo.

Kupní cenu je možné stanovit i tak, že je sjednán jen způsob jejího určení (§ 2080 NOZ).

Pokud má být věc odeslána, pak je odevzdána kupujícímu tím, že je předána prvnímu dopravci k přepravě (§ 2090 odst. 1 NOZ).

NOZ opouští hledisko opravitelných a neopravitelných vad jako základního kritéria pro určení práv kupujícího z vad věci a nahrazuje se hlediskem intenzity, jakou vadnost plnění porušuje smlouvu.

NOZ obsahuje zvláštní ustanovení o skrytých vadách stavby spojené se zemí pevným základem. Pokud kupující prodávajícímu neoznámí skrytou vadu stavby spojené se zemí pevným základem do pěti let od nabytí, soud kupujícímu právo z vadného plnění nepřizná, namítne-li prodávající, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět (§ 2129 odst. 2 NOZ).

Vedlejší ujednání při kupní smlouvě

NOZ zpřesňuje a rozšiřuje vedlejší ujednání při kupní smlouvě (§ 2132 – 2157 NOZ). Z obchodního zákoníku (§ 471 – 475) přebírá úpravu koupě na zkoušku a cenové doložky. NOZ nově počítá s výhradou zpětného prodeje a výhradou lepšího kupce.

Strany si mohou v kupní smlouvě sjednat tato vedlejší ujednání:

• Výhradu vlastnického práva (§ 2132 – 2134 NOZ)
• Výhradu zpětné koupě (§ 2135 – 2138 NOZ)
• Výhradu zpětného prodeje (§ 2139 NOZ)
• Předkupní právo (§ 2140 – 2149 NOZ)
• Koupi na zkoušku (§ 2150 – 2151 NOZ)
• Výhradu lepšího kupce (§ 2152 – 2153 NOZ)
• Cenovou doložku (§ 2154 – 2156 NOZ)
• Jiná vedlejší ujednání (§ 2157 NOZ)

Výhrada vlastnického práva

NOZ zpřesňuje úpravu výhrady vlastnického práva. Pokud si prodávající vyhradí k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny. Nebezpečí škody na věci však na kupujícího přechází již jejím převzetím (§ 2132 NOZ).

Výhrada zpětné koupě

Z ujednání o výhradě zpětné koupě vzniká kupujícímu povinnost převést na požádání věc prodávajícímu za úplatu zpět. Kupující vrátí prodávajícímu věc v nezhoršeném stavu a prodávající vrátí kupujícímu kupní cenu (§ 2135 odst. 1 NOZ).

Výhradu zpětné koupě lze uplatnit jak na věc movitou, tak na věc nemovitou. Podle dnešního stavu je možné si vyhradit zpětnou koupi jen na věci movité. Oproti dosavadní právní úpravě není vyžadována písemná forma. Výhrada zpětné koupě zavazuje dědice (§ 2135 odst. 2 NOZ).

Nebyla-li ujednána lhůta, ve které má prodávající právo žádat vrácení věci, platí vzhledem k movité věci za ujednanou tříletá lhůta a vzhledem k nemovité věci desetiletá lhůta (§ 2137 NOZ). Dle dosavadní právní úpravy platí vzhledem k movité věci za ujednanou jednoroční lhůta počítaná od odevzdání věci kupujícímu (§ 608 odst. 1 OZ).

Výhrada zpětného prodeje

Pro výhradu zpětného prodeje se obdobně použijí ustanovení o zpětné koupi (§ 2139 NOZ).

Předkupní právo

U předkupního práva jsou stranami předkupník a koupěchtivý. Ujedná-li si předkupník k věci předkupní právo, vzniká dlužníku povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi, pokud by ji chtěl prodat koupěchtivému (§ 2140 odst. 1 NOZ).

Předkupník zaplatí kupní cenu v ujednané lhůtě, jinak do osmi dnů po nabídce u věci movité a u nemovité věci do tří měsíců po nabídce. Neučiní-li to, předkupní právo zanikne (§ 2148 odst. 1 NOZ).

Nabídka ke koupi nemovité věci vyžaduje písemnou formu (§ 2147 odst. 1 NOZ). Tak jako dle dosavadní právní úpravy může být výhrada předkupního práva sjednána jako právo věcné.

Výhrada předkupního práva zavazuje dědice (§ 2142 NOZ), oproti tomu dle dosavadní právní úpravy předkupní právo nepřechází na dědice oprávněné osoby (§ 604 OZ).

Předkupní právo u superficiální zásady

NOZ se navrací k zásadě superficies solo cedit, podle níž povrch ustupuje pozemku. Tato zásada jinými slovy znamená, že stavba je součástí pozemku.

Pokud bude ke dni 1. ledna 2014 vlastník pozemku totožný s vlastníkem stavby, pak se stavba stane součástí pozemku přímo ze zákona.

Pokud však bude stavba v rukou vlastníka odlišného od vlastníka pozemku, nestane se stavba (§ 3055 odst. 1 NOZ) dnem nabytí účinnosti NOZ součástí pozemku a bude nadále nemovitou věcí.

Právní spojení pozemku a stavby v jednu nemovitou věc se odloží až do doby, kdy se vlastnictví pozemku i stavby spojí v rukou jediného vlastníka. Za tím účelem ustanovení § 3056 odst. 1 NOZ zakládá vlastníkovi pozemku zákonné předkupní právo ke stavbě a vlastníku stavby zákonné předkupní právo k pozemku. Bude-li chtít vlastník stavby prodat svou stavbu, bude mít povinnost nabídnout ji nejprve vlastníkovi pozemku k odkoupení.

Naopak, bude-li chtít vlastník pozemku svůj pozemek prodat, bude mít tutéž povinnost vůči vlastníkovi stavby. Nebude-li předkupní právo oprávněným subjektem (tedy vlastníkem stavby nebo pozemku) využito, zůstane zachováno a bude zatěžovat věc i nadále. Bude-li ovšem předkupní právo využito, dojde k právnímu spojení obou věcí, kdy stavba se stane součástí pozemku a předkupní právo zanikne.

Koupě na zkoušku

Kdo koupí věc na zkoušku, kupuje s podmínkou, že věc ve zkušební lhůtě schválí (§ 2150 odst. 1 NOZ).

Pokud si strany neujednají zkušební lhůtu, činí u movitých věcí tři dny a u nemovitých věcí jeden rok od uzavření smlouvy. Zkušební doba dle dosavadní právní úpravy obchodního zákoníku (§ 471) činí tři měsíce od uzavření smlouvy.

Platí, že kupující věc schválil, neodmítl-li ji ve zkušební době (§ 2151 odst. 2 NOZ). Kupující nemá právo věc odmítnout, nemůže-li ji vrátit ve stavu, v jakém ji převzal. K změnám vyvolaným vyzkoušením věci se nepřihlíží (§ 2151 odst. 3 NOZ).

Výhrada lepšího kupce

Uzavřením kupní smlouvy s výhradou lepšího kupce nabývá prodávající právo dát přednost lepšímu kupci, přihlásí-li se v určené lhůtě. Tato lhůta činí u movitých věcí tři dny a u nemovitých věcí jeden rok od uzavření smlouvy (§ 2152 odst. 1 NOZ). Zda je nový kupec lepší, rozhoduje prodávající; může dát například přednost novému kupci, ačkoli první nabízí vyšší cenu (§ 2152 odst. 2 NOZ).

Prodej zboží v obchodě

Zvláštní pravidla pro prodej zboží v obchodě se vztahují na smlouvy o prodeji zboží, jsou-li uzavřeny mezi prodejcem zboží v rámci jeho podnikatelské činnosti a kupujícím, který buď není podnikatelem anebo nejedná v rámci své podnikatelské činnosti (nejedná se tedy pouze o smlouvy uzavírané se spotřebiteli). Tato zvláštní pravidla se použijí jak pro prodej zboží v kamenných prodejnách, tak i pro internetové obchody (tzv. e-shopy).

Koupě závodu

Koupě závodu nahrazuje dnes používaný pojem „smlouva o prodeji podniku" či „prodej podniku". Závodem dle ustanovení NOZ se však nerozumí totéž co podnik definovaný v § 5 odst. 1 obchodního zákoníku (zákona č. 513/1991 Sb.).

Závodem je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil, a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu (§ 502 NOZ).

Koupí závodu se kupující stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu náleží; z dluhů však kupující přejímá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo je alespoň musel rozumně předpokládat.

Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí dluhu kupujícím, ručí prodávající za splnění dluhu. Nabytí pohledávek kupujícím se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek (§ 2177 odst. 1 NOZ).

Při prodeji závodu se převádí vše, co k němu náleží, tedy pohledávky i závazky. O koupi závodu se bude jednat i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu (§ 2175 odst. 1 NOZ). Účelem koupě závodu je nabýt závod jako organizovaný celek v jeden okamžik.

S ohledem na § 338 odst. 2 zákoníku práce (zákona č. 262/2006 Sb.) je nutné stanovit, že se koupě závodu považuje za převod činnosti zaměstnavatele (§ 2175 odst. 2 NOZ).

Darovací smlouva

Darovací smlouvou projevuje dárce štědrost vůči obdarovanému a obdarovaný není vůči dárci vázán k protiplnění. Dárce může darovat třeba i všechen svůj současný majetek.

V případě budoucího majetku by mohl darovat maximálně jeho polovinu (§ 2058 odst. 1 NOZ). Pokud se dárce rozhodne darovat věc, kterou ještě nemá, pak je pro splnění platnosti smlouvy třeba zavázat se v ní, že dárce věc nabude (§ 2058 odst. 2 NOZ).

Pokud se dárce rozhodne darovat věc zapsanou do veřejného seznamu, pak bude darovací smlouva vyžadovat písemnou formu (§ 2057 odst. 1 NOZ). Zpravidla se tak bude jednat o darování věcí nemovitých podléhající zápisu do katastru nemovitostí. Písemnou formu bude vyžadovat darovací smlouva i tehdy, nedojde-li k odevzdání věci zároveň s projevem vůle darovat a přijmout dar (§ 2057 odst. 2 NOZ).

Za darování se nepovažuje plnění z pouhé společenské úsluhy (§ 2055 odst. 2 NOZ). U společenské úsluhy totiž není úmyslem stran se právně zavázat.

Za společenskou úsluhu může být považováno, pokud vnuk vynáší své babičce odpadky.  Babička nebude moci vnuka k vynášení odpadků donutit, pokud s tím vnuk kvůli svým jiným zájmům přestane.

NOZ nově zavádí závaznost slibu, kdy dárce je zavázán k odevzdání daru. Není ale již povinen platit úrok z prodlení (§ 2057 odst. 2 NOZ). Obdarovaný tak bude oprávněn požadovat jen samotný dar. Tento přístup byl inspirován úpravou německého občanského zákoníku (BGB) a lépe odpovídá povaze darovací smlouvy jako smlouvy bezúplatné.

Dárce se může vyvázat z povinnosti dát dar jen v případě, že dojde po uzavření smlouvy k nepředvídatelné události (§ 2059 NOZ), která má za následek na straně dárce změnu životních podmínek do takové míry, že není nadále spravedlivé požadovat po něm splnění slibu obohatit obdarovaného. Je tak zde výslovně upravena zásada clausula rebus sic stantibus.

NOZ nově zavádí institut darování podpory, kdy se dárce zaváže obdarovaného pravidelně podporovat. Právo na podporu i povinnost k podpoře může (pokud to bylo výslovně ujednáno) přejít na dědice dárce a obdarovaného (§ 2062 NOZ).

Možné je i darování příkazem.

Darování osobě, která provozuje zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo sociální služby, anebo osobě, která takové zařízení spravuje nebo je v něm zaměstnána, je neplatné, stalo-li se v době, kdy dárce byl v péči takového zařízení, nebo jinak přijímal jeho služby (§ 2067 odst. 1 NOZ).

Odvolání daru

Dar lze odvolat v těchto dvou případech:

1. Pro hrubý nevděk obdarovaného vůči dárci

Lhůta pro odvolání daru je zkrácena z dosavadních tří let na dobu jednoho roku. NOZ rovněž řeší situace, za jakých podmínek mohou dar odvolat i dědici dárce. Odstraňuje tak nespravedlnost, k níž se uchýlil výklad platné právní úpravy, dle něhož dokonce ani zavraždění dárce obdarovaným nezakládá dárcovým dědicům oprávnění dar odvolat.

2. Pro nezaviněné upadnutí dárce do nouze

NOZ nově zavádí i odvolání daru pro nezaviněné upadnutí dárce do nouze. Upadl-li dárce po odevzdání daru nezaviněně do takové nouze, že nemá na vlastní nutnou výživu nebo na nutnou výživu osob, k nimž má zákonnou vyživovací povinnost, pak může dar odvolat. Toto právo je osobním oprávněním dárce, které trvá po dobu jeho života a jeho smrtí zaniká. Leč uplatní-li je, mohou je za stanovených podmínek uplatnit i ti, k nimž je dárce vyživovací povinností zavázán.

Darování pro případ smrti

Specifickým darováním je darování pro případ smrti. Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje zpravidla jako odkaz (§ 2063 NOZ). Odkaz je odvolatelný, zatímco při darování pro případ smrti dar odvolat nelze (§ 2063 NOZ).

Konkrétní změny ve zvláštní části

NOZ upravuje některé smluvní typy, na které současná právní úprava výslovně nepamatuje, například:

• Výprosu (§ 2189 – 2192 NOZ)
• Pacht (§ 2332 – 2357 NOZ)
• Smlouvu o péči o zdraví (§ 2636 – 2651 NOZ)
• Smlouvu o výměnku (§ 2707– 2715 NOZ).

NOZ sjednocuje úpravu závazků ze smluv příkazního typu (§ 2430 – 2520 NOZ).

Do NOZ se navrací úprava pojistné smlouvy (ustanovení o pojištění § 2758 – 2872 NOZ), která je v současné době upravena v zákoně o pojistné smlouvě (zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů).

V NOZ narazíme také na úpravu licence. V současnosti ustanovení o licenci k předmětům chráněným autorským právem musíme hledat v autorském zákoně (§ 46 – 57 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů) a ustanovení o licenci k předmětům průmyslového vlastnictví nalezneme v obchodním zákoníku (§ 508 – 515 zákona č. 513/1991 Sb.). NOZ obě tyto speciální úpravy spojuje.

Zajištění a utvrzení dluhu

Podstata zajištění spočívá v možnosti věřitele, který se nedočkal plnění od dlužníka, uspokojit svou pohledávku jiným způsobem.

Věřitel, který nechce spoléhat na to, že se dočká náhrady až v exekuci, má možnost sjednat si některý ze zajišťovacích prostředků, které přijdou na řadu v případě, že dlužník nesplní to, co slíbil.

O zajišťovací funkci může být tedy řeč jen tehdy, pokud je prostředek schopen splnění dluhu nahradit, tj. dává jistotu, že věřitel nějaké plnění skutečně obdrží.

Z tohoto důvodu není zcela výstižné, že současný občanský zákoník mezi zajišťovací prostředky řadí i smluvní pokutu a uznání dluhu, neboť ani jeden z nich věřiteli není schopen hospodářsky nahradit splnění dluhu. Uznání dluhu pouze staví na jisto, že dluh v době uznání existoval, a prodlužuje lhůtu pro jeho vymáhání. Smluvní pokuta sice pro věřitele znamená další finanční nárok, o který se zvyšuje celková výše pohledávky, ale pokud dlužník nemá dostatek majetku pro splnění dluhu, nezaplatí ani smluvní pokutu, jedná se tedy spíše o motivační prostředek.

NOZ proto rozlišuje zajištění od pouhého utvrzení dluhu (§ 2010). Do první skupiny (§ 2018 a násl.) patří zástavní a zadržovací právo, ručení, finanční záruka, zajišťovací převod práva a srážky ze mzdy; do druhé je zařazena právě smluvní pokuta a uznání dluhu, které splnění dluhu pouze utvrzují (§ 2048 a násl.). Za určitou formu jistoty lze pokládat i závdavek, který NOZ upravuje v § 1808 a 1809.

Úprava zajištění v NOZ je uvedena obecnými ustanoveními o jistotě, v nichž lze najít normy společné pro všechny zajišťovací instituty. Nově je v zákoníku výslovně zmíněna možnost dát jistotu nejen věřiteli, ale i třetí osobě, která ji spravuje ve prospěch věřitele (§ 2010).

Z ustanovení o zástavním právu bylo převzato právo věřitele žádat od dlužníka doplnění zajištění v případě, kdy poskytnutá jistota ztratila na ceně tak, že jako zajištění již nedostačuje.Nedoplní-li dlužník jistotu, stane se splatnou ta část pohledávky, která není zajištěna (§ 2017).

Novinkou je i stanovení rozsahu zajištění ve vztahu k úrokům: Dle § 2015 se zajištění vztahuje jen na výši úroků, která je osobě poskytující jistotu známá. Dává-li tedy jistotu osoba odlišná od dlužníka, musí být o skutečně sjednané výši úroku informována, jinak je rozsah zajištění omezen výší zákonné úrokové sazby.

Ručení

NOZ přebírá úpravu ručení z dnešního obchodního zákoníku. To ale neplatí pro způsob vzniku, který naopak vychází z koncepce současného občanského zákoníku vyžadujícího smluvní způsob vzniku ručení. NOZ tedy kromě prohlášení ručitele o převzetí ručení vyžaduje i přijetí ručení věřitelem. Pokud věřitel ručitele nepřijme, nemůže po něm v případě nesplnění dluhu nic žádat (§ 2018).

Zajišťovací převod práva

V § 2040 – 2044 nalezneme ustanovení o zajišťovacím převodu práva. V porovnání se současným OZ je tomuto zajišťovacímu instrumentu věnován větší prostor. To je odůvodněno praktickou potřebou, neboť současná kusá úprava v jediném ustanovení (§ 553 OZ) vyvolává výkladové potíže.

Z NOZ byla vypuštěna zvláštní úprava zajištění postoupením pohledávky (§), neboť pohledávka je pouze jedním z druhů práv, která mohou být k zajištění převedena. Na tento druh zajištění se proto také použijí § 2040 a násl. NOZ.

Jak vyplývá již z názvu, podstatou tohoto zajišťovacího prostředku je převedení práva dlužníka či jiné osoby na věřitele. Vzhledem k tomu, že účelem převodu je zajištění dluhu, je jeho trvání časově omezeno a podmíněno.

NOZ v § 2044 výslovně zakotvuje právní domněnku, že se právo převádí s rozvazovací podmínkou. To znamená, že okamžikem, kdy dojde ke splnění dluhu, nabývá dlužník (či jiná osoba, která jistotu poskytla) své právo automaticky zpět. Naopak v případě nesplnění dluhu se stává převod práva nepodmíněným, tzn. bylo-li např. k zajištění převedeno vlastnické právo, stává se věřitel vlastníkem.

Důležité je však zmínit, že strany si mohou ujednat i to, že při splnění dluhu nedochází k automatickému obnovení práv u původního oprávněného, ale že je věřitel povinen právo znovu převést nazpět; § 2044 odst. 2 je pouze dispozitivní, tzn. lze se od něj odchýlit dohodou stran.

Následující ustanovení se věnují vzniku zajištění, jeho trvání a s tím souvisejícím postavením zúčastněných osob. Zejména je třeba zdůraznit povinnost zápisu zajišťovacího převodu práva do veřejného seznamu, týká-li se věci, která se do něj zapisuje.

Ust. § 2043 řeší majetkové vyrovnání stran v případě zániku zajištění. Následující ustanovení zakotvuje právo osoby, která zajištění poskytla, na finanční náhradu ve výši rozdílu mezi hodnotou předmětu zajištění a hodnotou zajištěného dluhu.

Zástavní právo

Velmi často užívaným zajišťovacím prostředkem je zástavní právo, které se od dalších zajišťovacích prostředků odlišuje v tom, že má věcnou povahu, tzn. zásadně následuje právní osud zajištěné věci (zástavy).

Z tohoto důvodu najdeme úpravu tohoto institutu v části o věcných právech (§ a násl.).

Další výhoda zástavního práva spočívá v tom, že při konkurenci více zajišťovacích prostředků svědčí zástavnímu věřiteli výhodnější pořadí, které se ještě více posiluje, je-li zástavní právo evidováno ve veřejném seznamu (§ 2016).

Smluvní pokuta

Smluvní pokuta je nově zařazena mezi způsoby utvrzení dluhu (§ 2048 a násl.). NOZ oproti stávající úpravě výslovně umožňuje sjednat smluvní pokutu i ve formě jiného, než peněžitého plnění.

Ve srovnání s § 545 odst. 3 OZ připouští NOZ, aby dlužníkovi vznikla povinnost k zaplacení pokuty i tehdy, když porušení smluvní povinnosti nezavinil. To však nebrání ujednání stran vázat vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty výlučně na zaviněné porušení.

Důležitou změnou je také odstranění požadavku písemné formy pro sjednání smluvní pokuty. § 2051 zakotvuje právo dlužníka požadovat u soudu snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty.

Uznání dluhu

Úprava uznání dluhu v NOZ vychází převážně z ustanovení dosavadního obchodního zákoníku. Důležitá je především domněnka, že platí-li dlužník úroky, má se za to, že uznal dluh (jistinu), z něhož úroky platí. Pravidlo se ale nepoužije v případě placení již promlčeného dluhu (§ 2054).

Změny v úpravě zániku závazků

Splnění

Úprava splnění dluhu v dosavadním občanském zákoníku je velmi stručná, což vyvolává rozpaky již v porovnání s rozsahem, jaký je mu věnován v zákoníku obchodním.

Vzhledem k tomu, že NOZ dosavadní roztříštěnou úpravu závazkového práva v těchto předpisech sjednocuje, tak je i v ustanoveních o splnění závazku patrné množství norem pocházejících právě z obchodního zákoníku, které byly ještě dále doplněny.

K zániku povinnosti dlužníka – tj. dluhu – dochází jen tehdy, když bylo plněno řádně a včas. Nebylo-li plněno řádně, vznikají věřiteli proti dlužníkovi nároky z vadného plnění. Ty se liší dle toho, jestli lze vadu plnění odstranit, nebo ne.

V tomto směru NOZ nezavádí žádné změny. Bylo-li plněno vadně, je nutné, aby věřitel vadu dlužníkovi včas vytknul, jinak se vystavuje riziku, že se svých nároků nedomůže. NOZ k vytknutí vady věřiteli poskytuje lhůtu šesti měsíců od okamžiku převzetí předmětu plnění.

Pokud věřitel vytkne vadu později a zcizitel překročení této lhůty namítne, tak soud věřiteli žádná práva z vadného plnění nepřizná (§ 1921). Oproti současnému občanskému zákoníku nedochází k zániku práva (prekluzi), ale je třeba, aby se dlužník uplynutí lhůty k uplatnění práv z vad sám dovolal.

NOZ nově umožňuje, aby se nabyvatel plnění předem vzdal svých práv, která mu mohou vzniknout v případě, že plnění bude vadné. K platnosti takového jednání je však nutná písemná forma (§ 1916 odst. 2).

V rámci problematiky splnění lze upozornit ještě například na tyto změny: Stanovení povinnosti dlužníka nahradit věřiteli zvýšené náklady, které mu vznikly v důsledku toho, že dlužník plnil dluh po částech (§ 1930); úprava započítávání plnění poskytnutého dlužníkem, kterého tíží více dluhů (§ 1932 a násl.) a podstatné je také připuštění splnění dlužníkem, který není plně svéprávný (§ 1934).

Podrobněji se NOZ věnuje i situacím, kdy místo dlužníka plní třetí osoba (§ 1936 a násl.), které v důsledku toho vzniká nárok na postoupení pohledávky věřitele. Pokud plnila osoba, která dluh zajistila, přechází na ni pohledávka věřitele okamžikem splnění dluhu automaticky, a to včetně zajištění a práv s pohledávkou spojených – dochází tedy k tzv. legální cessi.

K systematické změně došlo u poukázky, která je nově přeřazena z kategorie změn závazku mezi ustanovení o splnění, neboť představuje jeden z jeho možných způsobů. Nejedná se však o jedinou změnu u tohoto institutu, NOZ se např. věnuje otázkám převodu poukázky v závislosti na jejím druhu (§ 1946 – 1948).

NOZ podrobněji upravuje rovněž institut kvitance, tj. potvrzení o splnění dluhu, které věřitel vydá dlužníkovi v případě, že o to požádá (§ 1949). NOZ navíc stanoví, že je-li vydána kvitance na jistinu, má se za to, že bylo splněno také příslušenství pohledávky. Ust. § 1950 zakotvuje také domněnku vyrovnání dříve splatných dluhů, pokud věřitel vydal kvitanci na plnění splatné později.

Pokud věřitel vydá dlužníkovi kvitanci i bez toho, že by byl dluh splněn, má to účinky prominutí dluhu (§1995 odst. 2).

Koncepce následků prodlení vychází z úpravy v obchodním zákoníku. To platí především pro rozlišování míry porušení smluvní povinnosti prodlením na podstatné a nepodstatné, což je rozhodující pro předpoklady odstoupení od smlouvy (§ 1977 a násl. ve spojení s § 2001 a násl.). Podstatnou změnou je obecné připuštění smluvního ujednání výše úroků z prodlení (§ 1970).

Započtení

Mají-li strany vůči sobě vzájemné pohledávky stejného druhu, je praktickým řešením jejich započtení.

NOZ vymezuje podmínky, postup a následky započtení v ustanoveních § 1982 – 1991, kdy vychází ze stávající úpravy obsažené v současném občanském i obchodním zákoníku, kterou doplňuje o prvky ze zahraničních občanských zákoníků (zejména rakouského, německého a québeckého). NOZ setrvává u dvou způsobů započtení, a sice započtení jednostranným prohlášením nebo dohodou.

K jednostrannému započtení lze přistoupit tehdy, když má započítávající strana splatnou pohledávku vůči druhé straně a zároveň je již oprávněna poskytnout své plnění, tj. její dluh je splnitelný (nemusí být splatný). Pokud věřitel splatnost pohledávky na žádost dlužníka bezúplatně odsunul, může přesto tuto pohledávku použít k započtení již po uplynutí původní lhůty k plnění (§ 1989), neboť by nebylo spravedlivé, aby mu jeho vstřícnost šla k tíži.

Ne všechny pohledávky jsou k jednostrannému započtení způsobilé, NOZ zejména zakazuje započtení proti pohledávce na výživné pro nezletilého, který není plně svéprávný (§ 1988); od tohoto zákazu není možné se odchýlit dohodou stran (§ 1991).

Z jednostranného započtení NOZ nově výslovně vylučuje i pohledávky nejisté či neurčité (§ 1987). Z obchodního zákoníku bylo převzato pravidlo o započtení promlčených pohledávek, které již oproti současnému občanskému zákoníku nejsou z jednostranného započtení vyloučeny, pokud promlčecí lhůta uplynula až po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení (§ 1989).

Odstupné

Do § 1992 NOZ byla z obchodního zákoníku převzata možnost ukončení závazku zaplacením odstupného. Oproti současné úpravě se však jedná pouze o dispozitivní úpravu, od níž se strany mohou odchýlit.

Prominutí dluhu

NOZ odstraňuje striktní požadavek písemné formy prominutí dluhu, se kterým počítá dnešní OZ. Výslovně jsou řešeny účinky prominutí dluhu za situace, kdy je z dluhu solidárně zavázáno více dlužníků – zásadně nedochází k zániku celého dluhu, ale pouze do výše podílu toho dlužníka, jemuž věřitel dluh prominul.

Totéž platí i v opačné situaci, kdy je dlužník povinen plnit dluh více věřitelům (§ 1996). Z praktických důvodů NOZ stanoví domněnku, že dlužník s prominutím dluhu souhlasí (§ 1995), neboť tomu tak ve skutečnosti zpravidla bude. Jak již bylo výše uvedeno, vydá-li věřitel dlužníkovi potvrzení o splnění dluhu (či jeho části), aniž by dlužník skutečně plnil, má kvitance účinky splnění (§ 1995).

Novinky ve změnách závazku

Postoupení pohledávky

Nejzásadnějším přínosem NOZ je výslovné umožnění tzv. globální cesse v § 1887, tzn. postoupení souboru více pohledávek.

Podmínkou platnosti smlouvy je dostatečné určení převáděných pohledávek – zejména jedná-li se o pohledávky jednoho druhu vznikající věřiteli v určité době, nebo o různé pohledávky vzniklé z téhož právního důvodu.

NOZ k postoupení pohledávky nutně nevyžaduje písemnou formu smlouvy (srov. však obecné pravidlo v § 564).

Převzetí majetku

Vedle převzetí a přistoupení k dluhu je v NOZ obsažena i úprava převzetí majetku. Ust. § 1893 – 1894 řeší situaci, kdy se nabyvatel zaváže převzít od jiné osoby (zcizitele) veškerý její majetek – tj. souhrn všech aktiv patřících této osobě – či jeho poměrnou část. Důsledkem takového závazku je, že se nabyvatel majetku stává solidárním dlužníkem z dluhů, které s převzatým majetkem souvisí (pokud o jejich existenci při uzavření smlouvy věděl, nebo přinejmenším musel vědět). Nabyvatel majetku však není povinen plnit více, než kolik činí hodnota převzatého majetku. Toto omezení neplatí ale pro nabyvatele, který je ve vztahu ke zciziteli osobou blízkou, pokud neprokáže, že vynaložil potřebné úsilí k tomu, aby se o dluzích dozvěděl. Nabyvatel se zcizitelem se nemohou od těchto ustanovení odchýlit k tíži věřitelů.

Ustanovení o převzetí majetku se nepoužijí při prodeji obchodního závodu, pro který má NOZ zvláštní úpravu (tzv. koupě závodu § 2175 – 2183).

Postoupení smlouvy

Dle současného občanského zákoníku mají strany závazku možnost převést svá práva (pohledávku), nebo povinnosti, které jim ze závazku plynou (dluh) na jinou osobu.

V praxi však může vzniknout potřeba převést obojí současně, zejména v těch případech, kdy jsou strany závazku povinny plnit si vzájemně. Po vzoru zahraničních občanských zákoníků proto § 1895 a násl. NOZ nově připouští, aby si jedna ze stran smlouvy vyměnila své postavení s třetí osobou, pokud s tím ovšem smluvní partner souhlasí. Tato záměna osob je možná jen, pokud zatím nedošlo ke splnění závazku.

Kupující se po uzavření kupní smlouvy dozví o výhodnější nabídce, protože však nemá možnost smlouvu z nějakého právního důvodu zrušit, dohodne se s kamarádem, že věc koupí místo něj. Prodávající s tím souhlasí. Kamarád je tedy povinen zaplatit kupní cenu a zároveň může po prodávajícím nárokovat vydání koupené věci.

Změna v obsahu závazku

Pokud jde o změny závazku co do jejich obsahu, dochází v NOZ k systematickým úpravám: Změna závazku dohodou stran, kdy dochází k založení nového závazku (tzv. novace) a narovnání, již nejsou upraveny v rámci způsobů zániku závazku (jak je tomu dnes), nýbrž byly zařazeny do oddílu o změnách.

NOZ odstraňuje dnešní neopodstatněný rozdíl v důsledcích novace a narovnání na zajištění závazku. Nově pro obě tyto varianty změny závazku platí, že zajištění práv přetrvává i nadále (§ 1907).

Začlenění úpravy úroků a závdavku do NOZ

V současném občanském zákoníku zcela schází obecná úprava smluvních úroků. NOZ tuto mezeru zaplňuje v ustanoveních § 1802 – 1806, kde stojí za pozornost zejména § 1806, který připouští, aby si strany ujednaly placení úroků z úroků již splatných.

Pro pohledávky z protiprávních činů lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu. K ochraně dlužníka slouží pravidlo § 1805, dle něhož může věřitel, který bezdůvodně otálí s uplatněním své pohledávky, požadovat úroky maximálně do výše jistiny. Od okamžiku, kdy své právo uplatnil u soudu, mu však další úroky náleží (§1805).

Zcela nově se do občanského zákoníku zavádí institut závdavku, který znají mnohé zahraniční právní řády, neboť se jedná o praktický nástroj smluvního práva.

Závdavek charakterizují jeho tři hlavní funkce – prvně jde o důkazní nástroj potvrzující, že strany mezi sebou uzavřely smlouvu, což je praktické zejména u smluv uzavřených v jiné, než písemné formě.Další funkcí závdavku je zajištění toho, že dluh bude splněn. Poslední je funkce sankční, která se realizuje v případě, že osoba, která dala závdavek, dluh nesplní. Tehdy totiž druhé straně propadá (§ 1808). Nesplní-li smlouvu ta ze stran, která závdavek naopak přijala, je povinna vydat jeho dvojnásobek nebo druhé straně nahradit škodu vzniklou v důsledku porušení smluvní povinnosti.

Vedle závdavku obsahuje NOZ i ustanovení o záloze (§ 1807). V obou případech se jedná pouze o dispozitivní úpravu, od níž se strany tudíž mohou odchýlit, pokud jim plně nevyhovuje.

Lichva a neúměrné zkrácení

Vyrovnání rovnováhy v právech a povinnostech stran závazku sleduje také další institut, který současné občanské právo nezná – tzv. neúměrné zkrácení.

Prodá-li dnes někdo hodnotnou věc za nepřiměřeně nízkou cenu, není pro něj snadné se po zjištění její skutečné hodnoty domáhat dorovnání ceny či např. zrušení smlouvy. Judikatura sice připouští neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, ale k takovému závěru musí kromě nepřiměřené úplaty přistoupit ještě další okolnosti: např. tíseň, rozrušení nebo nezkušenost druhé strany. Tyto případy jsou považovány za tzv. lichvu, kterou nový občanský zákoník definuje v § 1796 NOZ.

Pokud se však strana zavázala k nepřiměřenému protiplnění, aniž by jednala v tísni, rozrušení nebo z nezkušenosti, je pro ni za současné právní úpravy velmi obtížné domoci se nápravy.

NOZ zakládá v § 1793 právo tomu, kdo se ve smlouvě zavázal k plnění, které je v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla protistrana, domáhat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu. Podmínkou nároku je, že zkrácená strana si nepoměru vzájemných plnění nebyla vědoma a naopak druhá strana o něm věděla nebo při nejmenším vědět musela. NOZ dotčené straně k uplatnění nároku dává omezenou lhůtu jednoho roku od uzavření smlouvy.

Má-li druhá strana zájem o zachování závazku, může jeho zrušení zabránit tím způsobem, že zkrácené straně doplní, oč byla zkrácena (se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy).

NOZ stanoví výjimky, kdy zkrácenému žádné nároky z neúměrného zkrácení nepřísluší, zejména je třeba zmínit smlouvy uzavřené podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti, na něž se nevztahuje ani úprava lichvy v § 1796.

Spravedlivé řešení změny poměrů

Smluvní právo stojí na zásadě, že smlouvy se mají plnit, neboť smlouva není nic jiného než právně závazný slib, který lze změnit či zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů.

Život je však rozmanitý a především v případě smluv zavazujících k dlouhodobému či opakovanému plnění nelze vyloučit, že dojde k zásadní změně, v důsledku které se plnění pro jednu ze stran stane obtížnější, ne-li zcela nemožné.

V současném občanském a obchodním zákoníku nalezneme řešení podobných situací pouze v rámci úpravy smlouvy o smlouvě budoucí, resp. obchodní zákoník řeší změnu poměrů i v ustanoveních o smlouvě o uložení věci.

Nový občanský zákoník jde naproti tomu cestou obecné úpravy použitelné na jakoukoli smlouvu v režimu NOZ.

Dojde-li po uzavření smlouvy k podstatné změně okolností, která působí hrubý nepoměr v právech a povinnostech stran, zakládají ustanovení § 1765 a násl. straně právo domáhat se vůči druhé straně toho, aby bylo obnoveno jednání o smlouvě za účelem její změny.

Dotčená strana však musí prokázat, že změnu okolností nemohla v době uzavření smlouvy rozumně předpokládat ani ovlivnit. Za hrubý nepoměr zákon považuje znevýhodnění jedné strany buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění. Nutné je zdůraznit, že uplatnění práva dotčenou stranu neopravňuje k tomu, aby odložila plnění.

Pokud se strany v přiměřené lhůtě nedohodnou na změně smlouvy, může se kterákoli z nich obrátit na soud a požadovat, aby závazek změnil či zrušil. Uplatnění tohoto práva je časově omezeno (§ 1766).